Co vy a září?
Co vy a září? Máte jej rádi, nebo byste devátý měsíc roku nejradši vyškrtli z kalendáře? Ať tak či tak, je to měsíc plný událostí a taky plný návratů. Alespoň pro Janu Bohušovou, která připravila dnešní poznámku.
Svítilo sluníčko, tak jako v posledních dnech kolikrát. V letních šatech a s holýma nohama, jak říkává babička - myslí tím bez punčoch - jsem se courala centrem Ostravy. V tom jsem si všimla: sluníčko nějak ubralo, nemá šťávu co dřív. Ještě minulý týden peklo o sto šest, teď už si jen tak hřeje.
Je září, došlo mi. Budeme se muset vrátit ke svetrům a pučochám. Září je vůbec plné návratů - život zapadá do starých kolejí. U nás v redakci už není jen polovina mých kolegů, jsme všichni, je po dovolených. Děti jsou zpátky v lavicích. Tu školu jim nezávidím: běsnící učitelky, nesmlouvavý ředitel a nade všemi nimi bdící školník - prodloužená ředitelova ruka, která vyžaduje, aby se všichni ve škole přezouvali. I učitelky.
Bylo to tak odjakživa. Bylo to tak i před třemi lety. Tehdy ovšem návrat k normálnímu školnímu či pracovnímu rytmu přebilo něco silnějšího. Dostala jsem nabídku k sňatku. Vážnou. Hned první zářijový den. Svítilo sluníčko, tak jako v posledních dnech kolikrát. Přijala jsem.
Září, to je návrat k tradici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
