Cukr

Před deseti lety jsem se v jedné odborné knížce dočetl, že cukr není pro člověka dobrý, a to mě tak vyděsilo, že jsem se dal na včely. Chcete-li mít ale dost medu, musíte včely na podzim a někdy i časně z jara přikrmovat právě cukrem, protože jinak by vám ten med sežraly samy. Včely z cukru netloustnou, pouze získávají energii a u lidí je to nejspíš stejné, jenže my se k tomu docpeme ještě spoustou jiných nedobrých potravin a pak máme pocit, že to naše tloustnutí je z cukru. A teď kde ho levně sehnat v nemalém množství? V mém případě je to takových dvě stě kilogramů cukru ročně, které mi včely spořádají. Zrovna minulý týden jsem se vypravil do jednoho supermarketu, který na svých stránkách reklamní tiskoviny hlásal, že bude mít, mimo spousty jiného zboží, kilo cukru za deset korun. Když jsem přijel před obchod a konečně ukořistil vozík, spěchal jsem včelám pro potravu. Prodral jsem se houfem kupujících neurčitého věku až k regálu s cukrem a k mému zděšení zjistil, že tam už nic není. Ale proč? Jedna paní v nejlepším věku, která smutně okukovala prázdný regál, mi prozradila, že cukr půjde závratně nahoru a proto je nutné se dobře zásobit, aby bylo co do buchet, do zavařenin a do kafe. Tak mezi námi, cukr šel závratně nahoru před třemi léty, pak předloni, loni i letos a pořád je tady v akci za deset korun. To znamená, že někde se stala chyba a ta panika kolem cukru je tady hlavně proto, aby obchodníci vyprodali sklady. Ovšem na každém šprochu pravdy trochu, a tak sotva jsme si s tou babičkou vyměnili názory na světovou cenu cukru, přivezli ze skladu další paletu. Lidé se na ni vrhli a ještě než skladník paletu položil k regálu, už byla poloviční. Dral jsem se s vozíkem kupředu a křičel: „Nechte mi tam také něco, mám to pro včely!“ A možná právě díky této větě, která někoho rozesmála, jsem do svého vozíku naskládal tři poslední desetikilogramové balíky, a pak už nebylo co. Ale na mě si nepřijdou. Já už takhle hamouním od podzimu a mám doma dva metráky cukrové rezervy. A nebojte se, že mi to dlouho vydrží. Až přijde podzim, zmizí to v úlech. Přál bych vám slyšet, jak včelky mlaskají, když se pustí do takového hustého cukrového roztoku, jak u toho radostně bzučí. A co se stane, když cukr zdraží a bude stát moc peněz? Tak prostě nechám včelkám na zimu jejich med. Pořád mám na vybranou. Jeden můj kamarád mi jednou řekl: „Arture, ty jsi šťastný člověk, ty máš med.“ A měl pravdu. Kam se na med hrabe cukr. Sladký den přeje Artur Kubica.