Dabingová mánie

Hollywoodské hvězdy na nás budou ze stříbrných pláten nebo televizních obrazovek stále častěji promlouvat česky. Pohodlný a čtenářsky líný divák to jistě uvítá. Pro něho není nic jednoduššího než si sednout a koukat. Čtení titulků přece zbytečně otravuje a nutí k pozornosti. Existuje ale i jiná - a ne malá - skupina filmových fandů. Ti považují za důležitou součást sledovaného snímku i autentické hlasy vystupujících herců. Slyšet v originále Jacka Nicholsona, Meryl Streepovou nebo Jeana-Paula Belmonda je pro tyto diváky nezbytnou součástí uměleckého dojmu.

Nejde však jen o kumšt. Ve většině států západní a severní Evropy, jejichž jazyk není světový, se v kinech a televizi vysílají filmy zásadně v originále s titulky. Za prvé je to podstatně levnější. A za druhé je to skvěla příležitost, jak si spontánně zvyšovat znalosti angličtiny nebo jiných světových jazyků. Čestnou a pochopitelnou výjimku tvoří pouze filmy pro malé děti, které ještě neumějí číst. I v těchto případech ale bývá zvykem, že do distribuce přijde i několik otitulkovaných kopií. Našinec pak může jen tiše závidět, jak jsou třeba takoví Holanďané nebo Švédové výborně jazykově vybaveni. I díky filmům s originálním zvukem.

Kromě zhýčkanosti českého človíčka se nenápadně nabízí ještě jedno možné vysvětlení. Že by za rostoucím počtem dabovaných filmů vězela nutnost uživit početnou armádu našich herců? Na to nechť si každý z vás odpoví sám. Osobně považuji za přinejmenším nešťastné, že poměr mezi filmy dabovanými a titulkovanými není vyrovnanější. Byla by alespoň nějaká možnost výběru.