David Krakauer: Rozsviťte svět

Možná se z vás nestane fanoušek veleuznávaného amerického klarinetisty Davida Krakauera, je těžké si však představit, že by vás jeho nové, po osmi letech vydané album Mazel Tov Cocktail Party na chvíli neodpoutalo od pozemských starostí a nepřinutilo k rychlejšímu pohybu, byť tanec není vaše nejoblíbenější disciplína.

Covid zpřeházel priority mnoha muzikantům a i ti nejumělečtější, lépe řečeno ti, od kterých by odvaz nikdo neočekával, se k němu nakonec dopracovali. Potřeba setřást ze sebe všechnu tu dvouletou hrůzu u nich převážila. Krakauerova „exploze dobrých vibrací“ má být podle něho i reakcí na zpolarizovanou společnost, nárůst nenávistné nesnášenlivosti a dopady negativity prostupující našimi životy. Je Američan, dobře ví, o čem mluví a na smrtící kombinaci covid & Trump chtěl co nejrychleji zapomenout a semknout lidi tancem, odjakživa nejideálnějším lékem na chmury. „Přestaň se bát, podívej se sousedovi do očí a popřej mu vše dobré. Vyhoď do vzduchu Mazel Tov Cocktail a rozsviť svět,“ zpívá Krakauer s kapelou v úvodní skladbě alba ve vtipné metafoře na přeřek jednoho politika, který namísto Molotovův koktejl vykřikl: Mazel Tov koktejl.

David Krakauer patří bez přehánění mezi největší žijící klarinetisty planety. Vystudoval a dodnes hraje klasiku, v 80. letech ovšem propadl klezmeru, původně hudbě východoevropských Židů, která postupně upadala do zapomění – než ji slavná americká skupina The Klezmatics, do níž Krakauer léta patřil, znovu nevrátila do povědomí a nerozpoutala  doslova klezmerovou revivalovou revoluci. S klarinetem doprovázel také Kronos Quartet a hlavně, stal se jednou z ústředních osobností newyorské radikální židovské scény zosobněné saxofonistou Johnem Zornem a jeho vydavatelstvím Tzadik.

O Krakauerově kapele Klezmer Madness! se s oblibou říkalo, že „židovskou tradici lidového muzicírování mrštila do 21. století“ a jistě vás nepřekvapí, že klezmer v jejím podání znamenalo poslouchat inovátorskou směs jazzu, rocku, punku, elektroniky ale i hip hopu. Proto se nedivme žánrovému rozptylu nového alba, a pokud se vrátíme ke koktejlu, tak tenhle Krakauer namíchal z oblíbených tanců, akorát že u těchto verzí polky, square dance, calypso, balkánského hora nebo irského hornpipe vám všechny znalosti z tanečních budou na tomto večírku na nic.

Nárůstu netolerance ve společnosti čelí Krakauer nejen žánrovou pestrostí, oslavu lidství podpořil také složením kapely, do které se zapojili američtí jazzmani, elektroničtí producenti, íránský bubeník Martin Shamanpoor a dvě ženy: jihoafrická klavíristka  Kathleen Tagg a výbušná raperka Sarah MK se soulem v hlasu. Zpívají ale všichni, včetně Krakauera a i ze známých skladeb dělají čerstvé události. Třeba Wayfaring Stranger jste v blízkovýchodní verzi asi možná ještě nikdy neslyšeli.

Elektro-disco-klezmer skladbu North Country Square Dance můžeme brát za Krakauerův projev typického židovského černého humoru. Třeba to tak nemyslel, znalosti o tom, jak se ke zřejmě nejznámějšímu americkému tanci square dance stavěl Henry Ford, ale takový úmysl spíš potvrzují, než zamítají. Proč automobilový král Ford? Stejně jako Adolf Hitler, který vyhlášeného rasisu obdivoval a za jeho odporné názory ho pochválil v knize Mein Kampf, k smrti nenáviděl Židy, což publikoval v antisemitských svazcích The International Jew. Zároveň neskrýval nenávistný odpor k jazzu, podle něho „opičímu řevu z židovské žumpy". Ford kázal teorii, že jazz a černošské tance vynalezli Židé, jako součást zákeřného spiknutí k převzetí moci nad světem a pustil se do boje, aby se tak nestalo. Za nejúčinnější antižidovskou zbraň zvolil oblíbený countryový čtverylkový tanec square dance a věřil tomu, že tím nejen eliminuje morální úpadek způsobený Židy, ale hlavně zbaví lidi návyku na jazz. Do propagace tance a podpory bělošské country vložil milióny dolarů, a přestože téměř polovina amerických škol square dance ve 30. letech minulého století zařadila do výuky, jazz – lidmi manipulující břečku – z americké společnosti nevymýtil. Fordovi přitom nějak uniklo, že základy tance položili černí otroci na plantážích, o vkladu do country nemluvě. A když se díváte na videoklip ke skladbě North Country Square Dance, neunikne vám, že se tu neobjeví jediný černošský tanečník, což jen teorii o Krakauerově úmyslu černě si zavtipkovat zesiluje. Nehledě na to, že vůbec ta skladba zní jako jeden velký taneční vtip. Každopádně to naznačuje hodně stupidní text: „Tleskejte rukama, jako byste se snažili chytit brouka. Není nic lepšího než square dance, který vás dostane do správné nálady.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová