Definitivně končí éra papírové padesátikoruny

Největší česká dvoubarevná mince v průměru téměř tři centimetry ověnčená světovou cenou za nejlepší oběživo. Než si ale našla cestu do peněženek a hlavně do pokladen v obchodech, stávaly se nejrůznější věci.

„Tady v obchodě jsem ji dostala, dávala jsem ji v Mariánských Horách, kde mi ji nevzali, tak jsem se do toho obchodu vrátila zpátky. Mezitím se tam vyměnily pokladní a ona se divila, co jí to dávám,“ popsala nám drobné martyrium v únoru 2006 paní z Ostravy.

Dokonce se lidé dokázali kvůli kovové padesátce i pohádat. „Manžel byl v trafice. Prodavačka mu odmítla tu padesátikorunu vzít, byla na něj hrubá. Manžel nakonec odešel s nepořízenou. Trafikantka to zdůvodnila nařízením od majitele kovové padesátikoruny nebrat,“ svěřila se před šesti lety manželka odmítnutého zákazníka.

Tehdy před šesti lety jsme vedoucího trafiky našli. Omluvil se, ale prý nechtěl mít sám těžkosti. „Já jsem totiž v době, kdy byly papírové padesátky, měl vždy velký problém i na poště i v bance s tou kovovou padesátkou prorazit. Nechtěli mi ji vůbec vzít,“ vysvětloval vedoucí.

Dnes už to vypadá jako závan pamětnických filmů. Padesátikorunová mince si pak rychle a automaticky své místo na slunci našla. Tak jako i kovová dvacetikoruna šmahem vytlačila bankovku s Přemyslem Otakarem I. Možná bude později někdo tato slova citovat jako archivní perličku, až budeme mít v kapse mince stokorunové.