Dějinný stín

17. listopad jako Den boje za svobodu a demokracii je především svátkem našich studentů. Právě oni povstali v roce 1939 proti nacistům a v roce 1989 proti komunistům. Koncem třicátých let minulého století se v Praze v době protektorátu uskutečnily protiněmecké demonstrace, které nacisté tvrdě potlačili. 24letý Jan Opletal podlehl následkům průstřelu břicha. Pohřbu se zúčastnily tisíce studentů a jejich setkání přerostlo v protestní nepokoje. Důsledky byly tragické. Vedle zavření všech českých univerzit skončila více než tisícovka studentů v koncentračních táborech a devět jich bylo popraveno, a to právě 17. listopadu. Ve stejný den, ale o rovných padesát let později, dopadli studenti mnohem lépe. Povstali proti komunistickým mocipánům a za cenu mnohonásobných ran obuškem odstartovali sametovou revoluci, která znamenala nekrvavý přechod od rudé diktatury k demokracii.

Jsem si samozřejmě vědom, že obě události dělí padesát let a odlišná společensko-politická situace. Přesto mají řadu pozoruhodných podobností. V obou případech to byli studenti, kteří zvedli prapor odporu. V obou případech proti nim stála tvrdá totalitní moc, které dali jasně najevo odmítavý postoj. Tím ale podobnosti končí. Odlišností byla celá řada. Zatímco protinacistický odpor tady přinesl řadu mrtvých, výsledkem protikomunistické demonstrace bylo jen několik zraněných. Zatímco v roce 1939 zůstali studenti ve svém protestu zcela osamoceni, v roce 1989 se k nim postupně připojila široká veřejnost. Zatímco za protektorátu se na stávajících mocenských poměrech vůbec nic nezměnilo, před 18 lety došlo k poměrně výraznému mocenskému obratu.

Z tohoto úhlu pohledu jsou události roku 1989 nepochybně úspěšnější. Určitě by to ale nemělo snížit význam 17. listopadu v roce 1939. V mém vnímání tehdy studenti projevili mnohem větší odvahu. Vzbouřili se proti silově a vojensky skvěle organizovaným okupantům. O padesát let později stála proti studentům sice taky po zuby ozbrojená moc, ale ve stadiu zřetelného rozkladu. Význam podzimních událostí v roce 1939 by se proto rozhodně neměl podceňovat. Ve stínu o padesát let mladších událostí se tak bohužel stále děje.