Delgres: Popadnout jako bojovník býka za rohy a vydat se dopředu

13. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kytara, hudba, hudební motiv

Po historií zapomenutém vůdci povstání na Guadeloupe vzdává pařížské trio na novém albu 4:00 AM poctu bezejmenným hrdinům z první linie, kteří ve čtyři hodiny ráno vstávají do práce, aby se planeta nepřestala točit. Proletářskou agitku ale nečekejte: řeč přijde hlavně na moderní otrokářství, rasismus, emigraci a přesvědčení, že blues nemusí být za každou cenu smutná hudba.

Shodou okolností většina z hrdinů patří do šedé zóny ne zas tak „úplných občanů“ a ranními ptáčaty se nestali dobrovolně: na přistěhovalce z Karibiku nebo Afriky jiná prostě nezbyla. Ani na rodiče zpívajícího kytaristy Pascala Danaëho, kteří do Paříže dorazili v 60. letech z Guadeloupe, ostrovů v Karibském moři, patřící mezi francouzské zámořské departementy.

Co o Delgres víme už z minula. Že jsou tři, žijí v Paříži, hrají hudbu z Guadeloupe na bluesrockový způsob říznutý Karibikem, zpívají v kreolštině a na současnost nahlížejí optikou revoluční historie, tudíž nehrozí, že by ubrali ze své naštvanosti a přesvědčení: být tu pro ty, kteří nemohou mluvit.

Na debutovém albu Mo Jodi (Dnes nezemřeme) se v roce 2018 věnovali zapomenutému kreolskému vojenskému veliteli Louisi Delgrèsovi, který, když Napoleon v roce 1802 na ostrově obnovil otroctví, rozpoutal povstání, a než by se beznadějně velké armádní přesile vzdal, raději se s třemi stovkami spolubojovníků vyhodil v muničním skladu do povětří. Název tria tedy není nutné vysvětlovat.

Syrovou elektrickou kytaru, střídanou Danaëm s resofonickou, doprovází drsňácké bušení do bubnů Baptista Brondyho a mohutný fukot suzafonu, zvoleného namísto baskytary z lásky k neworleánským kapelám a z radosti, jak Rafgee dokáže současně melodicky hrát i pochodovat.

„Naše první album bylo spojeno s bojem Louise Delgrèse za svobodu, teď je čas na lidi, co ve snaze zajistit rodinám lepší život riskují po cestě své životy, aby v novém domově zjistili, že je čeká podřadná práce a rasismus,“ vysvětlil Danaë. Podle něho ale mají idioti jakoukoliv barvu kůže a novou životní situaci lze  řešit dvěma způsoby: stěžovat si, určit si osud oběti nebo naopak popadnout pomyslně býka pořádně za rohy a vydat se jako bojovník dopředu.

Z narůstající chudoby Guadeloupe neobviňuje trio Francii poprvé, a vůbec ne s nevděkem, jenom by prý u toho nemuseli asistovat politici, kteří si nevidí na špičku nosu. O tom je hodně ironická skladba Ban Mwen On Chanson (Give me a song): „Když mi dáte svou duši, proměním ji ve zlato. Hlavně mně dejte svůj hlas.“

Spustit audio

Související