Nejlepší alba world music 2018

Co tedy z jejich pohledu přinesl rok 2018 na scéně folku a world music? Jako každoročně toho nejvíc napoví anketa Critics Poll britského magazínu fRoots konečné výsledky evropského žebříčku world music WMCE, globálně rozmáchlého Transglobal World Music Chart nebo osobní výběr šéfredaktora magazínu Songlines Simona Broughtona. World music sumarizují také respektovaná nadžánrová média a kapitolu samu pro sebe představují nominace na Grammy.

Zběžný pohled na žebříčky a můžeme mít radost: ani jedno z hodnocených alb pozornosti tohoto pořadu neuniklo. Nezáleží přitom na osobním vkusu, jejich kvalita se zkrátka nedala přeslechnout.

Loňský rok měl jednoznačného vítěze: album Ladilikan, společné dílo malijského Tria Da Kali a Kronos Quartetu. Letos taková shoda nepanovala, nicméně z prostého součtu vyčteme tři favority: malijskou zpěvačku Fatoumatu Diawara (album Fenfo), senegalsko-velšskou dvojici Catrin Finch & Seckou Keita (Soar ) a kyperské trio Monsieur Doumani (Angathin). V prvních dvou případech se nám dostalo moderní, převážně autorské africké  hudby, zatímco u Kypřanů mluvíme od odvážné inovaci tradice a politikaření.

Jasně, politika a ostré společenské komentáře, přítomné v nejrůznějších podobách na většině alb. Témata: války, uprchlická krize, klimatické změny, fake news, vzestup fašistických a xenofobních tendencí, plíživý nástup diktátorů a... Trump. Třeba počet amerických hudebníků napříč všemi žánry, kteří propadli zoufalství z volby Donalda Trumpa, stoupal úměrně s tím, jak se president postupně odkopával. Vznikla celá řada ostře formulovaných hudebních vzkazů, považovaných za otevřený druh politického vzdoru. Přímých i nepřímých, každopádně nenávist umělců k Trumpovi se dá dnes doslova krájet. A pokud se k protestům se skladbou Don't Lie to Me přidala také šestasedmdesátiletá zpěvačka Barbara Streisand, mluvící o americkém lidu na kolenou a pokládající presidentovi otázku „nevidíš, že všichni pláčeme“, vše nasvědčuje tomu, že ve Spojených státech živelně vznikl, přehnaně řečeno, doslova nový hudební žánr.

O slovo se výrazně přihlásil arabský elektro underground (Ammar 808 – Maghreb United), zástupci palestinské diaspory (47Soul – Balfron Promise) a své si k dění v Erdoğanově sultanátu řekla zpěvačka Gaye Su Akyol (İstikrarlı Hayal Hakikattir).

Velmi ceněný projekt Yiddish Glory – The Lost Songs of World War II nám připomněl děsivost Stalinova režimu systematicky vyvražďující Židy a jiný, naopak optimisticky laděný Small Island Big Song, uvedl na světovou scénu neznámou hudbu ostrovů v Pacifiku a Indickém oceánu, i když s environmentálním podtextem.

Beninská zpěvačka Angelique Kidjo zaujala průnikem na rockovou scénu: africká verze ikonického alba Remain In Light americké skupiny Talking Heads.

Nečekaně velké, zato zasloužené pozornosti se dostalo hudbě z ostrova Haiti: bluesrockovou verzí voodoo nás doslova smetli zpěvačka Moonlight Benjamin (Siltane) a trio Delgres (Mo Jodi), o něco mírněji pak songwriterka Mélissa Laveaux  (Radyo Siwèl).

Za label roku 2018 zvolili delegáti veletrhu Womex – už počtvrté! – Glitterbeat. „Vydáváme hudbu vyvolávající hlubokou vášeň a závazky. Uvolnění hudby, která vyvolává hlubokou vášeň a závazek, je jedním z těchto argumentů. Hraje to v bezpečí a zachází s hudbou jako o zřejmé konsenzuální činnosti. Zjistili jsme také, že naše nejlépe hodnocená alba byl ta, která provokovala a vyzývala k reakci. Vždycky jsme považovali za důležité, aby ti, kteří mají potřebu veřejně se vyjádřit, tu možnost měli,“ řekl jeden ze dvou vůdců labelu Chris Eckman (druhým je Peter Weber), jinak člen skupiny Dirtmusic, reflektující na albu Bu Bir Ruya aktuální dění v Turecku.

K nejúspěšnějším album labelu určitě patřilo album Laissez Passer skupiny TootArd z Golanských výšin.