Moana Maniapoto & Kapela ze wsi Warszawa. Děti dubových nebes

Změna je základním zákonem vesmíru a vše podléhá evoluci. A co se nevyvíjí, míří do propasti je krédo novozélandské zpěvačky Moany Maniapoto a polské skupiny Kapela ze wsi Warszawa.

Lokální, z tradic čerpající hudbu formují ku prospěchu věci globální vlivy a naopak, globální hudební scéna by zemřela na nudu, pokud by do ní neproudily čerstvé lokální inspirace. Donedávna často s funkcí nazdobit universální mainstreamový proud, dnes s manifestační potřebou zviditelnit kulturu původních domorodých obyvatel drcenou globalizací a tím pádem se vytrácející. Na albu ONO, což v maorštině znamená šest, se proto na vyzvání novozélandské zpěvačky Moany Maniapoto sešlo šest umělkyň, zpívajících v šesti jazycích, přesto znějících jako jeden hlas. Reprezentují menšiny z území, kde v minulosti žily jako většina, protože jim předtím, než sem dorazili kolonizátoři, patřilo. Kaumakaiwa Kanaka'ole z Havaje, australská aboridžinská písničkářka Shellie Morris, Inka Mbing z Taijwanu, kanadská umělkyně Jani Lauzon nebo gaelská zpěvačka a houslistka Megan Henderson ze skotské skupiny Breabach sdílejí stejné hodnoty ohledně ochrany své minoritní kultury a jazyka. S intimní písní věnované norské severské krajině se k nim přihlásila také sámská zpěvačka Mari Boine.

„To jediné, co lidstvo zachrání je víra v naše spojení se Zemí a vzájemná solidarita. Pro generace, které přijdou po nás musíme být dobrými předky,“ prohlásila novozélandská maorská zpěvačka, skladatelka, dokumentaristka a spisovatelka Moana Maniapoto, kterou si možná někteří z vás budou pamatovat z jejího vystoupení na festivalu Colours of Ostrava, kde v roce 2011 odehrála se svou kapelou The Tribe strhující koncert. Zahrnoval pochopitelně tanečníky haka a překvapil moderní verzí tradiční maorské hudby, ve které našly uplatnění reggae, pop, rock, hip hop, soul a elektrodub.

„Civilizace na ostrově postupuje neúprosně a nikdo si nepřeje, aby se maorská hudba dočkala osudu ptáka moa,“ vysvětlila na besedě v Ostravě zpěvačka svůj inovační vztah k tradici s odkazem na obřího nelétavého ptáka vyhubeného na Novém Zélandu v 15. století. Maorové neboli Děti nebes své domovině říkají Aoteara, Země dlouhého bílého oblaku, a maorské zpěvy jsou pověstné vzrušeným křikem a rytmickým předříkáváním textu, řekněme jistým druhem rapu, ale mají rovněž formu zpívané poezie nebo lamentu vycházejícího z tradičních a posvátných maorských modliteb a zaříkávadel nazývaných karakia. Jimi se v maorských textech alba nechal vést jazykovědec, spisovatel, skladatel a dlouholetý spolupracovník skupiny Te Manahau Scotty Morrison.  Elektrodubový zvuk alba ONO pak vymyslel novozélandský producent Paddy Free.

Rytmy a ženskými hlasy proslavená hvězda polské hudební scény Kapela ze wsi Warszawa je pod anglickým názvem Warsaw Village Band dobře známá také ve světě a natolik se drží ustáleného pojetí tradiční hudby, že nikdo nečeká, že by mohla ještě víc než předtím něčím novým překvapit. Na novém albu Sploty k tomu vlastně nedošlo, s elektronikou reggae a dubem se skupina už v minulosti několikrát úspěšně zapletla, takhle extrémně vtahujícím způsobem ale ještě ne. Všechno přitom zůstává při starém: unikátní způsob lidového ženského zpěvu nazývaný bílý hlas, tradiční nástroje, výrazná rytmika a jedinečná interpretace vesnického repertoáru. Producent a baskytarista Mariusz Dziurawiec v kapele působí víc než dvacet let a pod pseudonymem Mario Activator je zároveň vlivnou osobností polské dubové scény, takže když teď ke Kapele ze wsi Warzsawa přizval pod hlavičkou Bassaliks další muzikanty a lidovou hudbu společně rozhoupali a rozduněli, nikoho to nepřekvapilo, protože změna je prý základním zákonem vesmíru a vše podléhá evoluci. A co se nevyvíjí, míří do propasti.

„Zprvu jsme váhali, ale producent Mariusz Dziurawiec trval na tom, že to musíme zkusit. Buďme ale upřímní, přijímat elektroniku a hluboké basy není zrovna naše komfortní zóna, postupem času jsme ale museli uznat, že měl pravdu. Pevný rytmický základ a dotek elektroniky vdechly naší hudbě docela novou energii,“ uvedla Kapela ze wsi Warzsawa, znovu nás přesvědčující, že nehodlá zůstat nostalgicky uzavřená v minulosti, ale naopak v sobě dokáže k uctění svých kořenů najít čerstvou rytmickou sílu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.