Den dětí

Když chcete s dětmi mluvit o jejich právech, zkuste to jejich jazykem. Jednoduše, ale srozumitelně. Máš právo žít se svou rodinou, mít svůj domov a kamarády. Tak nějak podvědomě zapomínáme na jistoty, které ani zdaleka danými jistotami nejsou - právo na život, na vzdělání, na jídlo a na to, aby ti nikdo neubližoval a nikdo tě netýral.

Mezinárodní Úmluvu o právech dítěte jsme přijali už v roce 1990, a přesto řadě dětí stále jejich práva upíráme. Asi dvacet tisíc jich žije v ústavech. Ne ve své rodině, ani v rodině náhradní, která by jim mohla nabídnout rozhodně víc, než střídající se tety na oddělení. Nevymýtili jsme ani psychické a fyzické týrání dětí, na nichž si jejich opatrovníci léčí své mindráky. Na sobě rovného si netroufnou a zlost si pak vybíjejí na slabších, na těch, kteří jim věří. Zavíráme oči před modřinami kluka ze sousedství a věčného křiku po nocích, ve kterém se nedá spát. Věříme lžím, o pádu s kola, protože to je jednodušší.

K dnešnímu svátku ale česká drobotina dostane jeden velký dárek - novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Věřím, že před papírem by většina dala přednost lízátku, ale bližší pohled napoví, že tohle je dárek k nezaplacení. Například v tom, že role původní rodiny se posílí. Sociální pracovníci s ní budou dále pracovat, hledat cesty, jak dospělým, kteří si často nevědí rady sami se sebou, pomoct postarat se o potomky. Ne zvýšením dávek, ale příkladem. Asi namítnete, že žádný zákon není všespasitelný, ale je to krok kupředu. K tomu, aby se děti měly lépe a jejich práva se stala jistotou.