Den dětí

To se malý školák chlubí tatínkovi odpoledne doma a povídá: „Tati, dneska jsem byl ve škole jediný, kdo se přihlásil.“ A ten tatínek se zvědavě ptá: „A na co se paní učitelka ptala?“ A ten malý školák odpoví: „ Paní učitelka se ptala, kdo na chodbě rozbil okno.“ Z tady toho řekněme veselého českého příběhu o naivním malém spravedlivém chlapci udělali autoři malého blbečka, který si sám nadělal do svého hnízda, protože byl upřímný a čestný. Vzpomínám si, když můj starší syn přišel jednou ze školky, tak řekl, že musel stát v koutě. Pak jsem se dozvěděl, že to bylo za to, že se s kamarády honili po chodbě a shodili nějaký panel s hračkami. Jenže syn stál v koutě sám a jediný, protože se přiznal. Ostatní řekli, že tam nebyli. Tenkrát jsem byl na rozpacích, jestli ta výchova podle zásad Rychlých šípů je v dnešní době malých křiváků to nejrozumnější a jestli není jednodušší takové knížky schovat někam na půdu. Každý rodič miluje své potomky. Někdo je nemiluje, ale to už je osud té čí oné výchovy, kdy se to rodiči časem vymstí, protože svému dítěti dával špatné příklady. Od předškoláků učím své děti aby nelhaly a zastaly se těch, kterým druzí v přesile ubližují. Teď je samozřejmě na nich, aby rozpoznali, kdo komu ubližuje a kdo je v přesile. A je na nich aby byli čestní, nebo v partě druhých dětí přizpůsobiví. Tak nějak jsem si časem uvědomil, že jsem dětem zapomněl vštěpovat, že dnešní slušní lidé se neperou ani když jsou v právu , protože za ně věci vyřeší ve škole paní učitelka, a v dospělosti advokát. No a nevím jestli je to nakonec i pravda, protože každý vidí tu spravedlivou válku jinak a advokát obvykle vyseká z průseru i zkušeného recidivistu, a jeho oběť hledí na tu frašku nevěřícně . Obsahem této poznámky ale není hodnotit poslání obhájce, ale výchovu dětí. Jak jim vštěpit co je spravedlivé a za co se mají prát, když se vlastně prát nesmějí, protože za to dostanou třeba dvojku z chování. Jednou mi jedna naše posluchačka řekla, že když vychovávala děti ve školce, vždy se snažila, aby se naučili ustupovat. Tenkrát jsem to nepochopil, připadalo mi ponižující ustupovat, prohrávat. Ona mi ale vysvětlila, že kdyby byli všechny děti vychovávány k neústupnosti a k odražení útoku formou oko za oko, zub za zub, tak se tady mezi sebou nakonec nedomluvíme. A na tom je kus pravdy. Takže nezbývá než dětem k jejich dnešnímu svátku popřát lásku rodičů, toleranci a pokoru v partě a v životě a hlavně - to abych zase moc nefilozofoval - velké kapesné na hodně nezdravých bonbónů a čokolády. Pěkný den přeje Artur Kubica.