Den zúčtování

Tak už je to zase tady - dětští psychologové drží noční pohotovosti a linky bezpečí jsou rozžhavené doslova do běla. Pro žáky a studenty totiž opět přišel den zúčtování. A když se sejde taková koule se čtyřkou na pololetním vysvědčení v mnohé domácnosti to pak vypadá doslova jako na divokém západě. Genocidou však neprocházejí indiánští divoši ale nepovedená dítka vlastního rodu.

Přiznám se, že mně tato každého půl roku se opakující hysterie nechává chladnou protože už předem moc dobře vím co v tom úředně vytištěném dokumentu mé dcery bude. A dost dobře nechápu jak někdo může být překvapený známkami své ratolesti. Ty se totiž určitě nevylíhly v propisovačce paní učitelky, ale celého půl roku musely na rodiče do slova zoufale křičet z žákovských knížek či pracovních sešitů.

A tak bych se místo domácího vězení pro školáky přimlouvala spíše za výchovné lekce pro rodiče, které by je naučily zajímat se o prospěch svých ratolestí nejenom dva dny v roce.

No a těm, kteří se s dětmi učí a přesto je to bída a utrpení bych ráda vzkázala: "Nic si z toho nedělejte. Když se podívám, jakými vozidly jezdí moji spolužáci, kteří základní školou prolezli doslova s odřenýma ušima, někdy i já pochybuji o tom, kdo byl lepším učitelem národu, zda Komenský nebo známý mafián Vito Corleone.