Divadelní Ostravar

5. březen 2008
, Ranní poznámka

Několikrát do roka se Ostrava stane centrem pozornosti milovníků divadla. Na podzim organizuje ostravské divadlo loutek mezinárodní festival Spectaculo interesse, na jaře nabízí Divadlo Petra Bezruče Kašparův ostravský týden a hned v úvodu roku se koná Ostravar. Poslední ročník Ostravaru skončil uplynulou neděli.

0:00
/
0:00

Před 12 lety se v Ostravě poprvé konal Ostravar. Pivařům pochopitelně zni tato věta divně, protože ostravar se pije, nikoliv koná. Jenomže řeč je v tomto případě o divadle. Festival ostravských činoherních divadel se původně jmenoval Ostrava-var, a otcové zakladatelé měli na mysli var či kvas divadelní. U jeho zrodu názvu festivalu stál dramaturg Národního divadla moravskoslezského Pivovar. Skutečně si nedělám legrací, jmenuje se Marek Pivovar a má své jméno rád. Vinou různých okolností, ale zejména z důvodu čistě praktického, zdrcl se nakonec název Ostrava - var do jednoho, i když už, pravda, obsazeného slova - Ostravar. A u toho už Pivovar se svými kolegy a přáteli z divadla zůstali, těžko říct, zda se jim teď lépe shánějí sponzoři, zrovna na tuto akci asi ne. Na Ostravar se totiž do Ostravy nesjíždějí znalci piva, ale znalci divadla - studenti, publicisté, teatrologové, kritici. Usedají v hledištích, kde se dívají, a pak v klubech, kde poučeně hovoří o tom, co viděli. Často se stává, že viděli každý něco jiného. A tak zatímco kritik z Prahy se téměř cítil uražen neuvěřitelnou slátaninu, teatrolog z Olomouce má zato, že šlo o umění. Anebo naopak. Divadlo je zkrátka živé a proměnlivé a kritici jsou jenom lidé. Naštěstí to o sobě většinou vědí. Skutečností zůstává, že divadlo se dá dělat bez kritiku, hůře už to ale jde bez diváků. Stahuje-li tedy Národní divadlo moravskoslezské jednu z nejvýše ceněných inscenací, je to především proto, že se takzvaně neprodává. Mluvím o Matce, hře Jana Antonína Pitínského v režii Radovana Lipuse. A víte, proč se na Matku nechodí? Pravděpodobně proto, že nás černá totalitní fraška o dělňácké rodině ovládané prapodivnou matkou v podání úžasné Veroniky Forejtové vyděsila. To jsme přece nebyli, nejsme a nebudeme. No - doufejme. Každopádně festivaloví hosté z Prahy, Brna, Olomouce a Bratislavy Matce tleskali téměř ve stoje.

autor: ele
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.