Do Ostravy z Prahy daleko...

Když výdaje převýší příjmy, musí se šetřit. Pravidlo platí stejně pro rozpočet státní i rodinný. Potud rozhodnutí ministra dopravy Víta Bárty rozumím. Navíc - z ženského pohledu přeci každá hospodyňka ví, že když přijde astronomický účet za nedoplatek plynu nebo elektřiny, musím přijmout opatření hlavně v kuchyni, která z rodinného rozpočtu odebírá nejvíce. Takže žádné hovězí steaky, ale čočka nakyselo nebo lečo z rajčat a papriky z naší zahrádky.

Nejsem ekonom, ale je mi selským rozumem jasné, že tak nějak prostě a jednoduše to vypadá, když šetří stát. Jenže to, co udělal pan ministr Bárta, přeci jen pár otazníků vyvolává. Když v pátek třináctého své rozhodnutí zveřejnil, prvotní celostátní reakce byly - nejde o tak drastické opatření, jak se původně zdálo. Jenže mezitím se ozvali naši. Starostové z našeho kraje rychle nastudovali tabulky a zjistili, že v celé zemi to skutečně tak drastické není, až na Moravskoslezský kraj. U nás se zastavuje nejvíce silničních staveb. Nechtějte vědět, co všechno nám pak oslovení obyvatelé kraje řekli na mikrofon na téma Praha a Ostrava... Ministr svým rozhodnutím rozdělil zemi a my na východě jsme jaksi zůstali osamoceni.

Vrátím se ještě k přirovnání se šetřením v kuchyni. O ženách se říká, že mají snad geneticky danou schopnost stmelit rodinu. Když by ale hospodyňka prostřela stůl a půlce rodiny nabídla steaky a chudým příbuzným z východu čočku nakyselo, asi by o rodinné pohodě nemohla být ani řeč. Každá žena ví, že takové faux pas nelze udělat. Měl by to vědět i politik, který se stará o správu věcí veřejných.