Do školy!

1. září 2010
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Včerejší ranní poznámka se věnovala konci prázdnin a ta dnešní nemůže být o ničem jiném než o začátku školních povinností. První zářijový den už zkrátka takový je. Do školy nás proto pozve donedávna ještě student Michal Kliment.


0:00
/
0:00

„Ano, řekl jsi to špatně, to byla jedna z mála správných vět, které jsi během dnešního zkoušení řekl.“ Dělo z fyziky. „No, tady se to učit nebudeme. Takže dneska nula bodou.“ Koule z chemie. Mnoho lidí i přes někdy nepěkné známky na školu stejně rádo vzpomíná.

Důvodem jsou právě ony hlášky, které čas od času zpestří průběh školních hodin. „Jmenuje se to desetiminutovka, píše se to pět minut a sbírám to za tři.“ Díky škole vím, že kouzelné slovíčko není prosím, ale Abrakadabra. Nebo že rajče se anglicky řekne „paradise apple“. Případně že Divadlo Jiřího Myrona je pojmenováno podle antického sochaře Myróna z Eleuther. Stejná profesorka nám svého času tvrdila, že Cáchy je totéž co Remeš, ale to už je na jiný druh poznámky. A když k dovršení všeho zjistíte, že čtyřka je jenom maskovaná pětka a že hnutí skinheads se čte vlastně jako „skynhíds“, máte nadobro vystaráno.

Pouze ve škole jsem za nesmazanou tabuli a nevyplněnou třídní knihu uslyšel pokárání: „Služba, asi bych vás měl už tentokrát seřvat. Služba! Jste seřváni.“ Byly i přísnější tresty. Třeba když si spolužačka četla pod lavicí nějaký trendy časák a náš fyzikář to zmerčil. „Co to čteš pod tou lavicí? Jistě Divišův hromosvod nebo nějaký jiný odborný časopis. No, aspoň to bude tvoje výhoda, až ti zadám vypracovat vědecký referát. A nemusí být zrovna v angličtině, pokud umíš španělsky.“ A když se vám zrovna nedaří, jistě vás uklidní váš pětadvacetiletý profesor s komentářem: „Víš, co máme ty a já společného? To, že ty máš k maturitě stejně daleko já do důchodu.“ A to říkal ještě před reformou.

Škola je celkem fajn, pokud vás zrovna v jeden den netasí z pěti předmětů nebo pokud za katedrou nesedí brutální ekoterorista, podle kterého prostě musíte umět všech 264 rostlinných druhů, které jste za toto pololetí probrali.

Takže až milé děti dorazíte z dnešního otevíracího funusu, na němž zaslechnete jistě mnoho krásných, poučných a originálních projevů, berte to v klidu. Vytáhněte DVDečka s filmy Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, na oba se hezky podívejte a uvědomte si, co vás příštích deset měsíců také čeká. Vím, že od někoho, kdo v červnu ztratil status studenta, to zní jako výsměch, ale věřte mi, po škole už bude jen hůř! A do důchodu daleko.

autor: Michal Kliment
Spustit audio