Dobrá investice

Nabídka jídel vypadala lákavě, ceny přiměřeně. Měli jsme si co vyprávět a tak nás až po pětačtyřiceti minutách napadlo, že stále mluvíme a nejíme. Stejně jako naši sousedé s anglicky mluvícími hosty. Znervózněli první a vyslali ze svého středu vyjednávače. Vrátil se s časově nejasným příslibem, že oběd bude už. Dotazem jsme zjistili, že čekají přibližně hodinu. V tu chvíli to bylo jen o pět minut méně než my. Dotáhli jsme se na jejich úroveň a rozpočítáváním jsme určili špióna, který měl proniknout co nejblíže kuchyni. Dostal se jen k servírce a vrátil se s podobným slibem jako dvojjazyčná společnost u vedlejšího stolu. Oběd bude už. Nestíháme, krčila rameny hezká servírka. Tímto vysvětlením se ovšem atmosféra nijak nevylepšila. Přiberte personál nebo uberte stoly, radili jsme. Každopádně nás příště aspoň upozorněte, že od vás hned tak neodejdeme. Na své talíře čekalo více než sedmdesát minut šest kyselých obličejů. Posledních dvacet minut už se jen těžko měnilo téma z - když už to konečně přinesou - na něco jiného. Ale: Když jsme nakonec přece jen pojedli, přišel vrchní a jako omluvu nabídl kávu a libovolný zákusek na účet podniku. Velkorysost, která v žádném případě není v českých hospodách běžná, zapůsobila zázračně. Hosté se rádi zdrželi dalších dvacet minut a odcházeli s úsměvem. Ostatně - byla to od majitele podniku dobrá investice. Přijdeme zase.