Dokonalost pracovního prostředí

21. březen 2011
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Kdo chce uživit rodinu a sebe, musí někde pracovat. Někdo má svého zaměstnavatele rád, jiný mu nemůže přijít na jméno.

Minulý týden jsem někde chytil nějaký agresivní bacil a tak jsem zůstal se svými problémy doma, abych se vyležel, a protože jsem neměl chuť si pustit ani tu televizi, poslouchal jsem celé dny jenom to rádio. Možná vám to bude připadat jako výrok deformovaného rozhlasáka, ale po přepnutí několika soukromých i celostátních stanic jsem skončil stejně u té naší čili na vlnách Českého rozhlasu Ostrava, protože jsem zaslechl zajímavou Poradnu o tom, jak se nezadlužit. Já tedy dluhy nemám, ale jsou lidé, kteří nevědí kam dřív se splátkovým kalendářem skočit. A když byla ta Poradna v podání Andrey Čánové v nejlepším, ozval se v telefonu posluchač, který začal sprostě nadávat. Andrea zvyklá na různé živly od soudních přelíčení se ale nedala rozhodit a pána jediným výrokem, že vulgarismy se v rádiu nevysílají, jednoduše odpojila z éteru. Šikovná redaktorka. Měl jsem z ní radost a pak už jsem to rádio celý týden nepřeladil a poslouchal od sedmi ráno do sedmi večer v kuse. Dozvěděl jsem se spoustu novinek ve zprávách, Iva Bartoňová a Katka Huberová mě seznámily v Koktejlu se zajímavými hosty, kulturní redaktory mě zahltily spoustou tipů na povznesení ducha a Dáša Misařová mi v čítárně vnutila myšlenku, že už jsem si dlouho nekoupil žádnou knížku a že bych to měl změnit. Silvie Mikulcová mi v ranní poznámce připomněla, že vůbec nikomu nepíšeme dopisy, a tak jsem hned jednomu našemu posluchači odpověděl na jeho psaníčko, to abych mohl říci, že dopisy stále píšu. A pak jsem se zarazil. Nenašel jsem totiž na tom našem rádiu žádnou podstatnou negativní vadu. Tak samozřejmě, někomu nesedí barva hlasu redaktora, jinému žánr hudby a třetímu nesedí vůbec nic. Mi sedělo všechno. Mi se líbilo všechno a dokonce se mi líbili i posluchači, kteří telefonovali třeba do písniček na přání. A to je právě ta chyba. Vzpomněl jsem si totiž na starý dobrý vtip psychiatrů, že každý čtvrtý člověk kolem vás může mít nějaký duševní problém a pokud žádný z nich takový problém nemá, jako že by byl někdo z redaktorů a moderátorů vadný nebo divný, pak jsem tím čtvrtým v pořadí, tedy tím s problémem, já sám. Sebe jsem totiž nehodnotil, protože jsem se neslyšel a bylo by hloupé hodnotit vlastní práci, protože to jaksi nedává smysl. Ale proč to říkám. Měl jsem radost, že jsem si na to rádio udělal čas a že mi najednou došlo, že dělám se samými profesionály. A na to by jeden, pokud si to pokorně uvědomí, měl být patřičně hrdý. Pěkný den s Českým rozhlasem Ostrava přeje Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

klasika.jpg

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?