Dolce vita

15. prosinec 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Roztržitý profesor, trafikantka Růžena, a slavný italský film Dolce Vita. Jak spolu toto všechno souvisí? Legendární snímek spolu s dvojicí ostravských obyvatel jsou námětem dnešní poznámky.

0:00
/
0:00

Nedaleko nově opraveného gotického kostela v centru jeho milovaného města vyrostla nová kavárna. Nese jméno tak nezvyklé a provokující jako samotné žití v tomto urbanistickém celku s doutnajícími komíny - Dolce vita.

Padesátiletý profesor filozofie Jaroslav tam tráví svou pravidelnou hodinku u kávy bez mléka a cukru. Pročítá týden staré noviny respektive jejich víkendovou přílohu - aktuální zprávy jsou na něj prostě moc aktuální. Při pohledu na moderní interiér dospěl ve svých myšlenkách k jedinému závěru: Ano, toto je cesta.

V novém tisíciletí v Ostravě opět vznikají kavárny, které ji proslavily za první republiky, po brutálních zásazích socialistického realismu a novodobého kapitalismu konečně soulad obsahu a formy, konečně místo pro klidné a nerušené přemýšlení. Svou původní vizi, že majitel kavárnu pojmenoval po vzoru slavného italského filmu Dolce vita - tedy sladký život - spíše provokativně zavrhl. Ne, není to provokace, je to odvaha a krok k sebevědomému a více oduševnělému postoji zdejších prací zmožených obyvatel.

Po tomto myšlenkovém závěru Jaroslav zaplatil, šťasten se usmál na nic nechápající servírku, které vnutil padesátikorunové spropitné.

S kloboukem na hlavě a nezbytnou rekvizitou - hůlkou, kterou klepe po ostravských ulicích, se v sousední trafice stavil pro cigarety. Bodrá žena s nakresleným obočím do půlky čela - trafikantka Růžena na něj vystřelila přes okénko nečekanou otázku: Vy tam chodíte do té kavárny Del vity? Mi to tam přijde takové ubohé, ani tam nemají ubrusy...

Jaroslava slova této ženy knokautovala jako dobře mířená rána boxera v ringu. Dolce vita je najednou Delvita. Sladký život je prodejna potravin!! - křičí Jaroslavova knokautovaná duše, ale pak o ulici dál, když zjistil, že v trafice zapomněl peněženku, sám sobě připouští: No, vlastně je to pravda. Pro většinu lidí v tomto městě je sladkým životem uspěchané nakupování hromady spotřebních věcí, ale pro pár bláznů a pro něj se tu konečně našla i kavárna pro sladké žití.

Tento příběh se skutečně stal. Jména osob byla pozměněna.

autor: abr
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.