Dominika Rojtová: Jak to shrnout?

Každý z nás tráví dovolené po svém. Co ale máme všichni společného je návrat domů. Každý se totiž pak ptá: Jak jste se měli, jaké to tam bylo? Při takových otázkách vždy narážím na problém, jak co nevýstižněji popsat tolik zážitků a atmosféru místa? Například tak, jako když jsem se nedávno vrátila z Paříže. Každý chtěl vědět, jak se mi poprvé líbilo v nejromantičtějším městě na světě.

Jak ale popsat vůni, která se line po ulicích ze všech těch kaváren a cukráren, kde jsem ochutnala snad ty nejlepší dezerty na světě? Jak popsat dojmy, když jsem si objednala šneky a poprvé jsem dolovala z ulit maso, které vonělo máslem a česnekem?

Těžko se dá také popsat pocit, když jsem vystoupila z metra na stanici Trocadero, rozhlížela jsem se a najednou jsem jí viděla! Tyčila se přede mnou slavná Eiffelovka a já jsem z úst vypustila jen jakýsi pazvuk údivu a vzdechu zároveň.

Paříž mě ale neomráčila hned od začátku. Na první pohled není ani o moc jiná než jiná města. Neoslňuje, ale za to se pozvolna zarývá pod kůži.

Nikdy ale nezapomenu večerní jízdy metrem, které vždy zpestřoval vždy jiný více či méně dobrý hudebník, nebo to, jak jsou všechna auta otlučená, protože parkují tak natěsno, že z místa se pohnou jedině postupným odstrkáváním okolních aut.

A co také pohled z vítězného oblouku, kterým král Napoleon vždy vstupoval do města po vítězné bitvě...

Ještě těžší ale bylo vyprávět o zážitcích, když jsem se v únoru vracela z Thajska. Ale to zase třeba někdy v další poznámce. Prozatím Au revoir!