Dopady kolektivní viny

15. duben 2005
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Pocit kolektivní viny zažívá dnes a denně řada slušných Rómů. Svět se na ně dívá přes prsty i když nic neprovedli. Kapesní krádeže, výtržnosti často Romové páchají - a ti, co to na svědomí nemají, za to pykají. Nepustí je do restaurací, lidé si okatě drží tašky při těle, jen co je vidí. Podobnou zkušenost zažila nedávno také autorka poznámky.

0:00
/
0:00

Kuřecí salát z našeho Radio clubu je záchrannou potravinou většiny z mých kolegů. Po úporném dni, kdy běháme z jedné tiskovky na druhou, stříháme zprávy, nás právě tato krmě často uchrání před smrtí hladem a vyčerpáním. Salát si totiž můžeme vzít sebou do redakce a zcela nezdravě ho sníst a zároveň ještě dodělat reportáže.

Směs bílého masa se zeleninou a těstovinami nám šikovné paní kuchařky dosud servírovaly do pěkných skleněných pohárů. Posledně mi - jinak velice sympatická servírka salát přinesla v obyčejném talíři. Na můj nechápavý obličej reagovala slovy: nedivte se, vy nám pak ty poháry nevracíte a nám to pak v kuchyni chybí. Stud, rozhořčení, hněv zalily mou duši a ruměnec mou tvář. Já jsem vždy pohár vrátila, a přesto mám pykat za něco, co jsem nespáchala! To je nespravedlivé - to je klasický případ kolektivní viny. Stala jsem se podezřelou jen proto že patřím k těm z rozhlasu.

Když jsem se uklidnila musela jsem uznat, že servírkám v Radio clubu skutečně asi nic jiného nezbývá. Pohárky chybí a ony to musí nějak řešit. A uvědomila jsem si, že tento pocit zlosti, že jsem viněna za něco jen proto, že patřím k určité skupině, musí zažívat slušní Romové daleko častěji. I oni vidí, jak si lidé rychle přitisknou tašku k tělu jen co kolem nich projdou, byť nikdy nic neukradli. Jen patří k té mase, která často drobné zlodějiny páchá. A ani těm lidem, co si tašku hlídají, se není co divit. Prostě mají své zkušenosti a brání se stejně jako naše servírky.

Sofistikovaný závěr mé poznámky asi neexistuje, ale má příhoda s pohárkem a pocitem viny za kolektiv mi dala obrovské poznání - a osobní téměř nesdělitelnou zkušenost - svět skutečně není černo-bílý.

autor: ada
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser