Esma Redžepova: S láskou dokážete všechno

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon a sluchátka, hudební motiv, ilustrační foto

Romská královna z Makedonie nám zpívá sice ze záhrobí, ale o nic méně vášnivě. Ostatně tak jako během svého nesmírně pestrého života. Posledních šest skladeb s mladými dechaři bratry Nunevskimi natočila těsně před svou smrtí v roce 2016. Na albu My Last Song vycházejí ale až teď.

„Bože, patřím k Romům. Potulujeme se od Indie k Makedonii a pořád kromě schovávání se do své hudby nemůžeme najít místo na zemi, kde bychom se mohli usadit. Bože všemohoucí mohl bys nám věnovat píseň jako naši mateřskou zemi?“ povzdechla si kdysi Esma, ovšem zapomněla, že několik takových písní sama složila a její nejslavnější – Chaje Shukarije – nejenže zlidověla, stále se vrací i do popkultuního obzoru; naposled coby ústřední hit filmu Borat. Britského komika Sachu Barona Cohena tehdy zažalovala, protože se zpočátku domnívala, že skladbu použil bez jejího svolení, což se nakonec vysvětlilo, ale stejně zůstala nespokojená. Podle ní film očerňoval Romy a dělal si z nich nepřípustnou srandu, na což byla romská královna po celý život hodně citlivá. Nikdy se také nesmířila s protiromským rasismem, protože ho sama mnohokrát pocítila.

Pocházela z chudých poměrů a všechno, čeho dosáhla, se naučila sama za pomoci svého manžela, makedonského gadžovského akordeonisty Stevo Teodosijevskiho; Esmina objevitele, učitele a v hudbě se vším všudy rovněž geniálního samouka. Adoptovali spolu 47 dětí a dali jim vzdělání. Během jugoslávské války pomáhala zachraňovat děti před etnickými čistkami v Kosovu a podporovala charitativní dětské a ženské organizace. Svého času proto Esma patřila mezi nejpozoruhodnější ženy Evropy a byla několikrát nominovaná na Nobelovu cenu míru. Titul romská královna není z mediálního reklamního ranku: byl ji v roce 1976 z rozhodnutí světového romského koncilia v indickém Chandigarhu udělený Indirou Ghándiovou.

Setkala se tehdy také s Matkou Terezou, která se přátelila s matkou Esmy. „O čem jste si s Matkou Terezou povídaly?“ zajímalo mne, když jsem se zpěvačkou měl možnost připravit rozhovor. „O Skopji, kde se narodila, o mojí mamince, jelikož se tak dlouhou dobu znaly a chodily spolu do školy. Zkrátka povídali jsme si jako dvě normální ženské. Víte, o čem si povídají ženské? “ No, někdy mám pocit, že bych to raději ani vědět nechtěl. „Dobře děláte, stejně byste nám nerozuměl.“

Její velký obdivovatel, jugoslávský maršál Tito, Esmu vozil v luxusní limuzíně a když v roce 1961 hostil v Bělehradě bezmála padesátku presidentů z celého světa, požádal jí, aby jim zazpívala. Daroval ji diplomatický pas a vysílal reprezentovat zemi do zahraničí. Rozpad Jugoslávie nesla velmi těžce a ještě strašněji zpěvačku zlomila válka.

Měla typický balkánský původ: matka muslimka, otec vyznáním katolík albánský Rom s irácko-židovskými kořeny. Pro Esmu to znamenalo bez problémů zpívat v patnácti jazycích a hudebně vycházet z jiskřivě eklektického mixu balkánské, romské, turecké, židovské a indické hudby, do něhož plynule zakomponovala městský pop.

Skládat začala už ve čtrnácti letech a jakkoliv sahala po romských tradičních písních, nejraději spoléhala na vlastní, z nichž valná část vešla do dějin romské hudby. Natočila mnoho skvělých alb, spolupracovala s mnoha evropskými hudebníky a na Colours of Ostrava se v roce 2010 představila v projektu The Gypsy Queens & Kings, zahrnující rumunskou kapelu Mahala Rai Banda nebo bulharského zpěváka Jony Ilieva.

Se skvělými mladými dechaři Filipem a Radem Nunevskimi zpěvačku v roce 2015 seznámil skladatel Simeon Atanasov. Nerozpakovala se a bratry sebou vzala na koncertní turné. Ti v sobě sebrali odvahu a pozvali ji do studia k natáčení s jejich sedmičlennou kapelou The Nune Brothers. Neodmítla, jenomže než stačili plány dokončit, Esma těžce onemocněla a v prosinci 2016, v třiasedmdesáti letech zemřela.

K šesti skladbám, kterým vévodí pocta lásce Love Can Do Anything,  se bratři vrátili loni, doplnili je vlastními a s pocitem, že jedině tak se s ohromující zpěvačkou mohou rozloučit, vydali je na albu My Lost Song s podtitulem A Tribute to Macedonia’s Gypsy Queen. A nezapomněli na její krédo: „Hudba představuje nejlevnější zábavu chudáků. Stačí zapnout rádio s hudbou a zapomenete na hlad. Procestovala jsem celý svět a vím, že lidi bez ohledu na rasu a národnost vstupují na svět nazí a odcházejí s prázdnýma rukama. Tak proč musí existovat zlo a války. Je načase se začít navzájem respektovat a hudba by k tomu mohla napomoci.“

Spustit audio

Související