Eva Lenartová: Mezidobí

Je úterý 27. prosince. Je po svátcích a zároveň taky před svátky. Jednou nohou ještě trčíme ve Vánocích, druhou už vykračujeme do roku 2012. Jedno jsme ještě tak docela neopustili, druhé máme téměř na dosah ruky.

Čeká nás tedy pět dnů jakéhosi mezidobí, pět dnů ve zvláštní atmosféře podivně příjemného vzduchoprázdna. Města se vylidnila, těm, co z nejrůznějších důvodů zůstali, se moc nechce pracovat, zastavujeme se na náměstích, na ulicích, usmíváme se, potřásáme si rukama a přejeme si štěstí a hlavně, pochopitelně, to zdraví.

Na první pohled se zdá, že je všechno stejné, jako loni, předloni, předpředloni. Ale není. Svět se mění a ono neuchopitelné a pro většinu z nás nepojmenovatelné mezidobí trvá vlastně dvě či tři léta.

Nevypadá tak klidně, jako těch pár dnů před koncem roku. Doprovázejí jej erupce, nečekané události a zpravidla nekontrolovatelné děje. Něco se zkrátka klube z vejce, které jsme vyseděli, aniž bychom si to uvědomovali.

Doufejme, že to nebude záprtek, doufejme, že některé mravní a morální kategorie budou mít i v příštích desetiletích stále svou pozici neměnitelných axiomů. Doufejme, že pořád bude stát za to bít se ve jménu rytířských ctností. Máme před sebou pět dnů, jež nás dělí od nového roku. Nebojme se. Odrazme se a plavme.