Eva Lenartová: Továrna

Nikdy jsem nebyl v Ostravě, pravil můj pražský kolega na nedávném pracovním setkání a udělal významnou pauzu. Přijeď, řekla jsem, jak se ode mne očekávalo. A pospěš si, právě začíná doba, kdy se v Ostravě všichni dusíme, tak ať si to taky užiješ. Zasmál se s poučeným vědomím, že jde o poněkud šibeniční humor, jehož vtip spočívá v pouhopouhém popisu reality. Pustila jsem si na netu volně dostupný snímek ITV jednoduše nazvaný Továrna. Pod tímto obecným názvem se skrývají zcela konkrétní komíny a další díry roztlemeně zející do našeho životního prostoru z ArcelorMittal. Hororové ladění snímku, v jehož centru jsou radvanické děti odkázané na nejrůznější respirátory, inhalátory a hromadu léků, žel bohu rovněž vychází z popisu reality. Před deseti lety továrna stála a vláda jásala, když se objevil indický vykupitel. Bylo to špatné rozhodnutí? Podle mého názoru přinejmenším, jak se nyní ostatně ukazuje, problematické. Jak ale vyskočit z kruhu, který už drahnou dobu tak dobře funguje a z něhož se nikomu nechce vykročit do neznáma? Jen zaměstnaní lidé pravděpodobně podpoří stávající politické lídry a továrna poskytuje práci. Ničí nám sice životní prostředí, nejspíš tedy umřeme dříve, než je v jiných krajích zvykem, a navíc s jistotou, že se jsme se podepsali na výrazně zhoršeném zdraví našich potomků, před smrtí si ale užijeme všech koncertů a sportovních zážitků, které se konaly díky finanční podpoře Továrny. Náměstek ostravského primátora Tomáš Petřík, jak v dokumentu zaznělo, si sice myslí, že hlavní je práce, ale jak celkem logicky upozorňuje MUDr. Schallerová - nemocný člověk nepracuje. I v této pro kulturu a sociální práci velmi nevstřícné době vím o společnostech, jež mají s podporou ze strany ArcelorMittal velký morální problém. Jejich názvy si pochopitelně nechám pro sebe, ale ujišťuji vás, že město Ostrava to není. Nebo o tom alespoň nevím. P.S. Vaší pozornosti doporučuji rovněž internetovou diskusi kolem snímku, publikované názory jsou mezinárodní a názorové střety ostré.