Eva Lenartová: V tramvaji

Tramvají jezdívám často. V tramvajovém voze trávím přibližně padesát minut denně. Kolegyně, která to má do redakce deset minut pěšky, mě lituje. Kolega, jenž dojíždí z vedlejšího města, mi závidí. Sama proti cestování tramvají nic nemám, naopak.

Za prvé - v tramvaji si čtu. S naprostou jistotou vím, že ke čtení se dostanu až někdy kolem půlnoci, kdy už na podobně intelektuální zábavu nezbývají síly. Padesát minut čtení v tramvaji je k nezaplacení.

V tramvaji taky získáte jisté těžko pojmenovatelé informace z oblasti sociologie. Pokud jezdíte stále stejnou linkou a jen náhodně změníte trasu, zjistíte, že lidi bydlící v určité části města něco spojuje. Způsob řeči, způsob oblékání, způsob kontaktu. Najednou si uvědomíte, že Ostrava je dost velké město na to, aby se její městské části od sebe mohly lišit. Nijak dramaticky, ale přece jen pozorovatelně.

V tramvaji máte možnost hrdinsky vystoupit na obranu slabších spolucestujících utiskovaných příležitostnými agresory. Nebo naopak zjistit, že něčeho podobného nejste schopni, a doma se pak vyrovnávat s pocitem sebeznechucení, který zpravidla rychle pomine.

V tramvaji třeba zjistíte, že bezdomovci v mrazivých dnech nezmizeli z ulic proto, že získali adresu. Jedou s vámi totiž tramvají a třesou se zimou. Nedáváte-li peníze na charitu, dejte je přímo jim a nezajímejte se, co ušlechtilého s nimi provedou.

V tramvaji taky uslyšíte hlas lidu. Co říká při pohledu na rychle rostoucí Novou Karolinu je upřímné, ovšem nereprodukovatelné.

Cesta tramvají může být navíc humorná, stačí se začíst místo do knihy do nejrůznějších letáků. Hned vedle výkřiku Pozor na své věci! lze najít zelenou A5 s následujícím sdělením: Loučíme se s krachem cen! Pod touto pozoruhodnou informací je napsáno, že když si koupíte kalhoty za padesát procent původní ceny, dostanete k tomu navíc půllitr fernetu. Už třetí den na ten fernet intenzivně myslím.