Fotbalová nervozita

Trenér Brückner nemá s tím lazaretem ve Finsku šanci. Bez Baroše nedáme gól, Koller bude týmu scházet víc, než kdykoliv předtím, o neúčasti Nedvěda ani nehovoře.

Černých scénářů mají fandové čtvrtého nejlepšího týmu světa podle oficiálního žebříčku FIFY už nyní připraveno více než dost. Kdyby si ovšem stejní fanoušci uvědomili sílu mužstva, které vloni přivezlo z Eura v Portugalsku bronzové medaile, které až do závěru právě probíhající kvalifikace na šampionát v Německu hrálo jako z partesu, byli by naprosto klidní. Nebo v nejhorším případě zdravě nervózní.

Do Finska rozhodně neodcestovalo nezkušené torzo , které by snad nemělo unést tíhu veledůležitého utkání. Brankář Čech, Grygera, Ujfaluši, Poborský, Galásek či Šmicer. Co hráč, to fotbalová osobnost. Co hráč, to zkušenosti z evropských pohárů či zápasů na mistrovství Evropy.

Samozřejmě, v březnu tohoto roku Češi porazili Finy pouze rozdílem jediného gólu 4:3 a ani dnes to nebudou mít vůbec jednoduché. Potřebují vyhrát, což může do jisté míry svazovat nohy. Ale ani to není důvod usedat dnes k televizním obrazovkám z poraženeckou náladou. Už přece dávno nejsme národem, který se bojí velkých výsledků. To, co dokázali v posledních letech hokejisté, způsob jakým bojují o medaile na světových šampionátech a olympiádách atleti, lyžaři, plavci nebo v posledním případě basketbalistky by mělo nás fanoušky udržet ve správné bojové atmosféře. Svým hráčům věřit a nepochybovat o tom, že uspějí.

Sám jsem zvědav na to, s čím budou u velkoplošných obrazovek usedat k pivu takzvaní znalci fotbalu a jak budou hlasitě komentovat každou sebemenší chybičku českých hráčů. Že nikoho takového neznáte? Tak si na to dnes v podvečer vzpomeňte.