František Tichý: Cyril a Metoděj

Poprvé jsem se s bratry ze Soluně potkal někdy v útlém dětství v rámci rodinného výletu na Radhošť, kde stojí také sousoší věrozvěstů. Moc si ale na ony pány nepamatuji, vzpomínku totiž zastínil mnohem silnější dojem ze sochy pohanského boha Radegasta.

Moje druhá vzpomínka na Cyrila a Metoděje už je mnohem živější. Možná i proto, že mi bylo maličko přes dvacet, což je věk, ze kterého by měl člověk mít v paměti celkem dost. Tehdy, poté co mne vyhodili z průmyslovky, jsem si po učňáku večerně dodělával maturitu a misií soluňských bratří jsme český jazyk a literaturu tenkrát začínali.

Asi bych si to dodnes nepamatoval, nebýt toho, že jsem byl v daném předmětu první zkoušený. A také proto, že výsledkem byla pro mne po dlouhé době basa. První známka a hned za pět. A aby ta vzpomínka byla ještě živější, tak stejná situace se opakovala v následujícím ročníku přesně o rok později a se stejným výsledkem...

U maturity jsem pak o těch dvou věděl snad úplně všechno, ale moc platné mi to nebylo. Dostal jsem otázku týkající se úplně jiného období.

Docela by mne zajímalo, co by tak asi Konstantin s Metodějem řekli na dnešní Evropu, kdy se Velkomoravská říše po více než tisíci letech rozrostla o další území a dostala název Evropská unie. A taky, jakou by dnes zvolili strategii, byli-li by k nějaké misi vyzváni.

Tehdy přišli mimo jiné s písmem. Dnes by asi vytvořili webové stránky psané fontem "hlaholice script" a spustili masivní mediální kampaň financovanou z některého z operačních programů EU. To už si ale dělám legraci.

Každopádně to byly významné osobnosti, které si svou pozornost a připomenutí zaslouží. Třeba právě státním svátkem, během kterého si ale na bratry Soluně vzpomene nejspíš jen málokdo.