František Tichý: Fandím poctivým

Na tomto příběhu je mi sympatická skromnost nálezce. On se svým dobrým skutkem nijak nechlubil. Vlastně ho "naprášil" až kolega z práce.

Také jsem se ztotožnil s jeho uvažováním. Novinářům řekl, že kdyby se to stalo jemu, byl by rád, kdyby se našla osoba, která peníze vrátí. To za prvé. A za druhé, že by takto nabyté peníze mohly přinést zlo.

Je to asi v povaze toho člověka. Jiný by obálku sbalil a pak by to pořádně rozbalil, všechno rozfofroval a ještě by se škodolibě smál...

Přemýšlel jsem, co bych na jeho místě udělal já, jak bych se zachoval. Určité pokušení tady je. Peníze se hodí vždycky a jestliže je takhle někdo zapomene v takovém množství, tak má evidentně dost a nejspíš mu moc chybět nebudou.

Ale to jsou jen domněnky a dohady, skutečnost může být úplně jiná. A navíc - jak už jsem řekl, ztotožňuji se s uvažováním toho poctivého nálezce.

I když - není to tak dávno, co jsem v autobuse MHD našel mezi sedadly zapadlou dvoustovku. A schoval jsem ji velmi nenápadně.

Ale dvoustovka není padesát tisíc a co do ztrát a nálezů jsem pořád ještě hodně v mínusu. Před téměř dvaceti lety jsem totiž někde v Hradci Králové vytratil z kapsy tisícovku a od té doby našel - kromě té zmíněné dvoustovky - jen nějaké drobné, dohromady tak padesát korun.

Ale abych to nějak zakončil - poctivým lidem fandím. A nejen pokud jde o ztráty a nálezy.