František Tichý: Hmyzí bufet

Až příliš pečlivě věčně posečená městská zeleň mne moc nebaví. V takové trávě toho moc neuvidíte - snad kromě prosvítající hlíny, když to s těmi sekačkami přeženou. Nemůžete si cestou domů natrhat kytici lučního kvítí, nemůžete se květy ani aspoň pokochat. Možná spatříte malou sedmikrásku, ale to je asi tak vše.

Když chci vidět vysokou trávu, musím někam daleko za město. Anebo jít ve vzpomínkách hluboko do dětství, kdy se to s údržbou městské zeleně ještě tolik nepřehánělo. Na sídlišti mi bývala tráva po kolena, v Komenského sadech se v ní dalo i schovávat a podél břehů Ostravice se táhl pás těžko proniknutelné džungle.

Dnes je všechno pečlivě upravené, tráva sotva po kotníky. A děti se tak s řadou běžných rostlin, o kterých se ve škole učí, ani nemohou setkat. Což je škoda.

Ale jde o víc. Kde není tráva a kytky, není ani hmyz. A kde není hmyz, nejsou ani ptáci a další drobná zvířata a tak dále a tak dále. V konečném důsledku tak plošné sečení všeho, co se v širokém okolí jen trochu zelená, může mít nepříjemné následky. Přírodě jako celku to zkrátka nedělá dobře.

Upravené trávníky jsou možná pro většinu na pohled hezké, ale to je tak vše. Alergikům to mnoho nepomůže, ledaže by se ještě plošně posekaly kvetoucí stromy.

A taky se můžete zkusit vžít do pocitů nějakého toho broučka. Jak by vám asi bylo, kdyby vám na pár týdnů někdo vzal střechu nad hlavou a čtrnáct dní jste v obchodě koukali na prázdný regál, kde obvykle bývá chleba...?

I proto vítám nápad havířovské radnice a tamních krajinářů nechat kus zeleně ladem. Rostlinám a malým bezobratlým živočichům to pomůže a město navíc ušetří pár korun za sekání.

Hmyzí opylovači, motýli a další bezobratlí tam mají své jisté a zvídavé děti si tam taky mohou přijít na své. Vidět trávu přes metr vysokou a projít se jí - už jen to je zajímavý zážitek. A když se nad tím člověk zamyslí, vysoká tráva vlastně nabízí užitek, vyžití, hry a hrátky pro všechny věkové skupiny. Ale důležitá je hlavně pro opylovače.