František Tichý: Ještě jednou Colours

Jde mi především o těch několik negativních ohlasů - naštěstí menšinových, kterými do internetových diskusí přispívali nejspíš lidé, kteří nenahlédli ani přes plot. Kdyby tam totiž byli, nepsali by o narkomanech, opilcích a kdovíjakém hluku po celou noc.

Neznám pohodovější a příjemnější festival. Pravda, pivo tam sice teklo proudem, ale ožralce jsem za celé čtyři dny nepotkal ani jednoho. Nepotkal jsem tam ani výtržníka, ani šíleného narkomana, nebo rváče. Žádný negativní jev.

Možná kdybych zašel na Stodolní. Ale tam se letošní ročník festivalu nekonal.

Docela by mne zajímalo, jestli Zlata Holušová před deseti lety, kdy festival začínal, vůbec tušila, kolik významů Barvy Ostravy získají. Pominu teď vše kolem hudby, momentálně mám na mysli pestrost návštěvníků. Třeba věk - na první ročníky chodili především mladí lidé, teď přibylo hodně šedin a pleší. Tedy věková kategorie, která má (nebo by aspoň měla mít) rozum, a na divokou neřízenou juchačku by nešla.

Byl jsem tam s manželkou a ročním synem. Teď si určitě mnozí z vás řeknou: Chudák malý! Ale kdepak. Měli byste vidět, jak si to užíval. Samozřejmě že po svém, ale užíval. Kdo jste rodič, tak na svém dítěti poznáte, jestli je v pohodě nebo ne. A můj prcek v pohodě byl. Až mě samotného překvapilo, v jak velké pohodě.

S lidmi hezky komunikoval, na blikající scény reagoval radostným jééé a když začala hrát hudba, vesele poskakoval. Žádný stres. A nebyl problém ani se spánkem. Tuhle ho uspal strejda Keita, tam zase teta z Clanad. A strejda Nick (Cave), který byl tedy pořádně hlučný, synátora z hlubokého spánku nevytrhl ani na vteřinu.

To je vzkaz těm, kteří si stěžovali na vzdálený hluk. Ten jsem zažil jednou a taky mě to pekelně štvalo, ale asi z úplně jiných důvodů - že se nemohu bavit. Tenkrát jsem si otevřel okna a v duchu prosil vítr, aby co nejvíc barevných tónů zavál ke mě.

Někdy je zkrátka lepší být u toho než o kilometr dál, doma. Vážně. Zkuste to a přesvědčte se sami.