František Tichý: Ovzduší stokrát jinak

Zasněžená krajina s domečky, z jejichž komínů líně stoupá kouř, vzduch voní páleným dřevem a mráz štípe do tváří. Romantický výjev z horské krajiny, ale také z některých částí zdejších měst. I když toto je spíš v rovině sci-fi. Když domků kouří moc a navíc se v nich topí kdoví čím, tak se pak romantika mění v cosi fuj zahaleného do barevné mlhy štiplavě čpící nejlépe umělou hmotou. Přebije to i jinak všudypřítomné průmyslové zplodiny.

Znečištění pocházející, jak se odborně říká, z lokálních topenišť, určitě není zanedbatelné a tak i proto je tady nová informační kampaň ministerstva životního prostředí Dýcháme to, čím topíme. Napomoci mají také kotlíkové dotace, jejichž první vlna měla takový ohlas, že se připravuje druhá.

Ostrava pak chce do boje za čistější ovzduší nasadit zeleň. V tomto případě tedy spíše zasadit. Ovzduší ve městě má vylepšit půl milionu nově vysazených stromů a keřů. Když přijdou evropské dotace, zazelená se do roku 2015.

Uvidíme, co bude. Počítám ale, že ještě zesílí snaha radnic vytlačit z vybraných částí měst automobilovou dopravu. A pak už snad konečně dojde i na velké průmyslové podniky, které sice postupně zavádějí všelijaká ekologická opatření, ale evidentně ne dost velká na to, aby byl vzduch opravdu relativně čistý. Přístup k těmto komínům mi totiž přijde stále poněkud vlažný. Doufám, že se nějaké změny dožiju.

Pravděpodobněji se mi ale jeví, že spíš než opravdu pořádná ekologizace fabrik to bude odchod průmyslníků do oblastí, kde je nikdo nějakými drahými filtry otravovat nebude. V každém případě by se ale tady pročistil vzduch.