František Tichý: Pozvání na popravu?

Když minulý týden v Dánsku nechala kodaňská zoo utratit mladého žirafího samce Maria, strhla se lavina kritiky a bouřlivých reakcí. Zřejmě i proto, že utracení osmnáctiměsíčního zvířete bylo veřejné a přihlížely mu i děti.

Ponechám stranou důvody, které k rozhodnutí zvíře usmrtit vedly, protože to by bylo na další poznámku. Navíc mi přijdou celkem logické.

Jedna z věcí, která mne ale přinutila k zamyšlení, byla, proč tolik hysterie kolem toho všeho? Maso v obchodech kupujeme s takovou samozřejmostí, jako by rostlo na stromech, myslivecké hony nás zaujmou pouze v případě, kdy lovec omylem skolí jiného lovce. A nepříliš vzrušeně pak spousta lidí čte o pokusech na zvířatech, zpravidla pak s nadějí, že se medicína zase posune o kousek blíž lidské nesmrtelnosti.

Žirafy utracené v Dánsku je mi samozřejmě líto, ale oceňuji, že ředitel kodaňské zoo "pozvání na popravu" nabídl veřejnosti. Jednak se lidé mohli dovědět spoustu zajímavých věcí a pak se tím otevřel prostor pro diskuzi nad tématem, o kterém - kromě lidí z oboru - měl dosud tušení jen málokdo.

Neříkám, že by zoologické zahrady měly z utrácení zvířat dělat veřejné divadlo, ale v Dánsku se rozhodli k přelomovému počinu, který by měl podle mne najít pochopení. Navíc když si uvědomíme, jak záslužnou činnost zoo po celém světě vykonávají.

A konečně - kdyby se člověk choval jako právoplatná a plnohodnotná součást přírody, tak tohle téma nikdo nikdy neřeší.