František Tichý: Psaní bez cigára

Hned na úvod musím přiznat, že s tabákem se kamarádím už asi čtvrt století a jediná moje Ranní poznámka nevznikla bez cigaretové asistence. Rád je píšu po večerech v hospodách pěkně u piva a zapálené cigarety.

Od ledna to bude, zdá se, problém. Naši zákonodárci se totiž po letech opět rozhoupali ke kroku, který by měl kouření na mnoha místech razantně omezit a tentokrát se zdá, že přijetí zákona není až tak bez šance, jako tomu bylo dřív.

Za sebe ale můžu říct, že jsem pro přijetí takového zákona. I když moje průměrná denní spotřeba převyšuje krabičku, jsem schopen pravidla dodržovat a být k okolí ohleduplný. U stolu nefoukám kouř do tváří nekuřáků, nezapaluji si na zastávce (když už, tak hezky opodál) a nedopalek neodhazuji na zem. Nekouřím v davu na koncertech a na akcích, kde jsou děti.

Jedna věc mi však na onom návrhu přece jen vadí. A to jen ten plošný zákaz vztahující se na hospody. Rozhodnutí, zda bude restaurace kuřácká nebo nekuřácká, bych nechal na provozovateli a na zákaznících.

Nemám moc rád nekuřáky, kteří vlezou do začouzené knajpy a brblají, že je tam smrad. Tak proč tam šli? Já taky nejdu do nekuřáckého podniku, když si chci zapálit. A pokud mám v nějakém takovém prostředí bez tabáku schůzku, tak se omezím. Je to ale moje volba, moje rozhodnutí.

Předpokládám ale, že se s novou legislativou kuřáci poperou a nějaké řešení najdou. Třeba vzniknou nějaké tabákové kluby nebo začne navazování nových kontaktů před hospodami, jako to známe třeba z Irska. Uvidíme.

Každopádně se mi bude po hospůdkách s modravou mlhou nad stoly stýskat. A to bez ohledu na to, že tuto poznámku jsem napsal v kanceláři a bez cigarety. Už pár dní se s kouřením snažím přestat, přísun nikotinu mi zatím zajišťují speciální náplasti. Ale aby bylo jasno, s novým zákonem to nijak nesouvisí, odhodlával jsem se už dlouho. Ale když už je ta poznámka o kouření, tak proč se nenaprášit, že...