František Tichý: Svoboda panoramatu

Představte si, že jako turista vyrazíte s fotoaparátem do města, třeba do Ostravy a vyfotíte vše, co vás zaujme. Třeba Novou radnici, starou radnici, vysoké pece v Dolní oblasti Vítkovice, secesní dům na náměstí, kostely, hošťálkovický vysílač a kdovíco ještě a po návratu si fotky v klidu vyvěsíte třeba na Facebook. A pak přijde žaloba. No, předtím asi dotaz, zda máte svolení architektů staveb.

Takto se popisovaly nejčernější scénáře při prvotním zveřejnění informací o tom, že se na půdě Evropského parlamentu v oblasti fotografování něco chystá. Hysterie, jako v poslední době snad u každého tématu. Jestli je to nějaký nový žurnalistický trend, tak pěkně děkuji. O pár dní později ale už chladnější hlavy zjistily, že tak horké to nebude. Pokud se nerozhodnete se snímky obchodovat, nic se pro běžného smrtelníka nemění, svoboda panoramatu trvá. Navíc se o ničem zatím nerozhodlo.

Po první hysterické vlně jsem ale přemýšlel, jak moc by takové nařízení, které by zrušilo svobodu panoramatu, změnilo internetový svět. Postavte se tam pod ten strom, přes něj není radnice vidět a autorské právo se na něj nevztahuje, komandoval by asi nejeden fotograf své objekty. Nebo by si vše fotil nenápadně jako špion, případně by se tvářil, že všechna potřebná povolení má. A pak už by jen na Facebook vyvěsil vyretušovanou fotku s pozvánkou: Stavte se na kafe, ukážeme vám fotky z dovči.

Myslím, že by to ve výsledku nebylo až tak ke škodě. Místo věčného klikání do počítače bychom se zase setkávali a u fotografií si i popovídali. Slyšeli bychom i nějaký ten příběh, který se k snímkům váže. Určitě by to v nás zanechalo hlubší stopu než při přelétávání z profilu na profil. A povídali bychom si o tom, jak to bylo fajn, když ještě platila svoboda panoramatu.

Mimochodem tento pro mne nový pojem se mi líbí a doufám, že nám ještě dlouho vydrží.