František Tichý: Výnosný byznys s chudobou

Jsem takový normální průměrný člověk, který za bydlení platí takovou normální průměrnou cenu. Kolik přesně, není důležité. Ale rozhodně to ani zdaleka není dvacet tisíc, protože to vysoce přesahuje mé finanční možnosti.

A protože se pohybuji mezi normálními víceméně průměrnými lidmi, tak ani neznám nikoho, kdo by tolik za bydlení platil. Ať už by byl bohatý nebo naopak chudý.

Že jsou ubytovny drahé až předražené, není tajemstvím. Řekl bych, že se to ví už dlouho. Ale že je to až tak výhodný byznys, jsem se dověděl teprve až tento týden, kdy do médií pronikla zpráva, která podivuhodné praktiky s ubytováním sociálně slabých popisuje.

Zkrátka bezohlední podnikavci zase jednou našli díru v zákoně a zneužili tíživou situaci sociálně slabých lidí. A inkasují tisíce a tisíce korun od státu.

Už ani nevím, jestli se mám zlobit na ty chudé, skoro bezdomovce, kteří se do svízelné situace dostali nejspíš vlastním přičiněním, nebo na ty drzouny, kteří situace zneužili ve svůj osobní prospěch, anebo na stát, který tento podivuhodný byznys zcela nelogicky štědře dotuje.

Ministerstvo pro místní rozvoj má sice do konce letošního roku předložit vládě návrh komplexního řešení sociálního bydlení, ale než se celá věc dostane až k realizaci, ze státní kasy do soukromé kapsy vykuka odteče ještě hodně milionů, aniž by je sociálně slabí, kterým mají ony peníze pomoci, vůbec viděli.

Smutné také je, že tento problém se netýká jen ubytoven a sociálně slabých. Výhodným je třeba i byznys se stářím. Byl jsem se jednou takhle podívat do jednoho privátního domova důchodců. A bylo to podobné jako s těmi ubytovnami. Nedůstojné a stísněné podmínky za mnoho peněz.

V sociální oblasti se točí hodně peněz. Zarážející ovšem je, že řada zavedených neziskových organizací je nucena kvůli nedostatku peněz své služby omezovat, zatímco pár jedinců na neštěstí druhých nechutně bohatne. A za přispění státu.