František Tichý: Vytržený z reality

Před nějakými deseti dny jsem se s rodinkou stěhoval. Měnili jsme adresu v rámci města a přemisťovali se do většího bytu v Porubě. Nikdy bych nevěřil, kolik všelijakých věcí se nám do toho jednopokojáku v centru vešlo věcí. Tolik krabic a pytlů pohromadě jsem snad ještě nikdy neviděl. V novém bytě nám z nich vyrostla hromada, která zaplnila celý obývák. Nevěřil jsem, že to všechno zase pohltí skříně a šuplíky. Pohltily. A ještě i nějaké místo zbylo. Zázrak.

Než se to všechno sbalilo a znovu zase vybalilo, nám zabralo dobré dva týdny, možná dokonce tři, nevím. Padl na to týden mé dovolené a zájem o veškeré dění v tuzemsku i v zahraničí. Sledoval jsem jen svůj mikrosvět.

Dost mě proto po návratu do práce překvapilo, že Věci veřejné zas lítají v nějakém průšvihu. Po tom všem, co už si prošly, jsem myslel, že už své možnosti VV vyčerpaly. Ale ono ne. Jen vůbec nevím, o co momentálně jde, protože mi unikl začátek a teď už se v tom nevyznám. Otázka ovšem je, jestli se v tom ještě vyzná i ten, kdo to všechno sleduje od začátku.

Musím se přiznat, že i když jsem svého času dění na naší scéně dost pozorně sledoval, abych se jako zprávař či hlasatel dobře orientoval a věděl, co vám v relacích přináším a čtu, nyní to vypouštím a slepě přebírám z celostátního vysílání, je-li to třeba. Ne, že bych na vás kašlal, ale ještě si musím doma udělat pořádek ve dvou skříních, až pak se zase budu hrabat ve "skříních" našich politiků. Stejně si ale myslím, že vám to v našem regionálním vysílání nijak zvlášť nechybí. A asi se moc nepletu, že?