František Tichý: Zbytečné čudlíky

Jen na hlavní porubské dopravní tepně od Svinova po VŠB je takových semaforů několik. Jakožto řádně vychovaný občan jsem se je snažil po určitou dobu správně použít. Tedy - vystoupit z tramvaje, po ostrůvku dojít až k přechodu, zmáčknout čudlík, počkat na zelenou a bezpečně přejít.

Zelený porubský panáček má ale zřejmě kšefty i na mnoha jiných semaforech ve městě. Ověřil jsem si to několikrát na několika místech. Zmáčkl čudlík a čekal. Silnice prázdná, nejbližší auto stojící na kilometr vzdálené křižovatce stejně jako já čekalo na zelenou. Zkrátka nulový provoz, mohl jsem přejít. Ale já čekal na svého zeleného panáčka. Čekal jsem minutu, dvě..., pak projelo to zmíněné auto a za ním ještě mnoho dalších, zatímco na mém semaforu stále svítil červený pidižvík. Jeho barva se pomalu vpíjela do mne, začínal jsem totiž vidět rudě. Jeho zelený kolega se objevil až ve chvíli, kdy už jsem byl zelený vzteky.

I přes tuto opakující se zkušenost jsem bláhově zkoušel vyvolávat zeleného mužíčka dál. Trpělivost mi došla, když jsem si v jednom parném letním dni zmáčen tramvajovým potem zmáčkl čudlík u přechodu zastávky Telekomunikační škola, jak mi chvíli předtím z reproduktoru rozpáleného vozu oznámila kolegyně Yvetta. A zatímco jsem u zcela prázdné silnice vyhlížel zeleného panáčka, proti mě si to po přechodu šinula dvojice černých panáčků. Příslušníci městské policie přecházeli cestu zcela nevzrušeně za asistence červeného panáčka.

Od té doby na takzvaně inteligentní semafory v našem krajském městě kašlu a pokaždé, když přecházím s očima upřenýma na téměř nikdy nehasnoucí červenou postavu, vzpomínám na zelený zážitek z jihočeské Sušice. Tam jsem si totiž zmáčkl a zelená se objevila velmi záhy.

Pánové a dámy, co máte ostravské semafory na starosti, zkuste se na ta místa podívat jinak, než zpoza automobilových skel. Možná se teď rychleji dostanete do práce, ale v pořádku to určitě není. Anebo ty čudlíky na semafory nedávejte, je to zbytečně drahá okrasa...