František Tichý: Zemědělské sci-fi

Zprávy z oblasti zemědělství jsou pro mne nejméně srozumitelné. Je to pro mne jedna velká záhada a řada věcí mi vrtá hlavou. Jedna z nich je, že zemědělec je prakticky za každých okolností nespokojený tvor. Alespoň tak bývá prezentován v médiích. Vrásky mu dělá počasí - moc prší, málo prší, je moc horko, jindy zima... Stěžuje si také na úrodu - zpravidla bývá špatná. Buď tím, že se urodilo málo, ale také že se urodilo moc. A další věcí jsou ceny, za které prodává. Jsou neuvěřitelně nízké. Vlastně se divím, že tady ještě někdo něco pěstuje. Snad mi zemědělci odpustí, nechci se jich nijak dotknout.

Je to zvláštní. Farmářské trhy a jiné akce podporující drobné regionální pěstitele a chovatele přitom získávají na oblibě - trhy dnes pořádá každé trošku větší město v Moravskoslezském kraji. Svým způsobem kamenem úrazu se ale stávají obchodní centra s nabídkou mnohdy až neuvěřitelně levných produktů ze zahraničí, mezi nimiž se české zboží, které já vyhledávám, těžko probíjí.

Svůj dle mého nezanedbatelný podíl na tom všem mají více či méně štědré dotace vlád jednotlivých států. Proč si mám kupovat ovoce z jižních zemí bez vůně a chuti, které se navíc pěstuje i u nás? Odpovím si sám: Protože to české končí na hnoji. Ne vždy a všude, ale i to slýchávám.

Nerozumím tomu. Ale můj selský rozum mi říká, že něco je špatně. Myslím, že určité produkty by neměly putovat za hranice, ale zůstat v zemi, kde rostou. Bylo by to i ekologičtější. A dotace bych zrušil nebo omezil. Případně bych jimi podpořil vývoz nadbytků do hladovějících zemí jako humanitární pomoc. Ale to je asi jen takové moje sci-fi.