Hadi a štíři

Zatímco loni jsem 24. dubna odhazoval sníh od domu lopatou, abych se vůbec dostal k zaparkovanému autu, letos už dávno chodím po venku v triku a šortkách. Čím hlouběji a vážněji se otázkou prudkých změn počasí zabývám, o to víc mi běhá mráz po zádech. Snad je to i tím, že ekologové častěji než kdy předtím bijí na poplach a varují před náhlými změnami klimatu. Ozónová díra a skleníkový efekt se staly běžně používanými výrazy a neznám člověka, kterému není jasná příčina zhoršeného stavu životního prostředí. Znát je to už dokonce i v oblastech platících ještě nedávno za nejčistší ve střední Evropě, jako například Jeseníkách nebo Beskydech.

Přestože se velké průmyslové podniky v našem kraji dušují, že dodržují stanovené limity pro vypouštění škodlivých látek, celkově to téměř není znát. Stačí, když si ráno přivstanete a podíváte se ze Slezské Ostravy směrem na centrum nebo Vítkovice. Neskutečně špinavý a zlověstný mrak smogu téměř každý den zahaluje stovky domů krajského města, ve kterých lidé stále marně čekají na čerstvý vzduch. Jako zábavné pak působí obhajující zprávy velkých továren o vynakládání miliard na ekologii. Je to ovšem pořád jen malý zlomek toho, co ve skutečnosti vydělají.

V žádném případě nechci rozčílit mocné konglomeráty dávající práci tisícům lidí v regionu, jen se zamýšlím nad skutečnou daní, kterou platíme za to, abychom přežili. Škoda jen, že hlavní užitek z toho mají jen podniky s hadí povahou a strašnějším jedem než mají štíři.