Hanácká vlídnost

Pracovněprávní spor. To bude nuda, pomyslela jsem si, když jsem nedávno vcházela do budovy Krajského soudu v Ostravě. Řešila se tam žaloba bývalé pracovnice na Český statistický úřad, pobočka Olomouc. Žena tvrdila, že dostala výpověď neprávem a že ji v práci šikanovali.

A záměrně zdůrazňuji tu pobočku - Olomouc. Protože právě přítomnost Hané udělala z jinak nepříliš záživného procesu docela zábavné dopoledne. U každého sporu se v závěru naskýtá hvězdná chvilka pro advokáty - takzvané závěrečné řeči. Většina z nich se pyšní jako pávi a mnozí oslněni sami sebou mluví a mluví i přes hodinu.

Tento spor ukázal, jak různé kraje produkují různé právníky. Nejdřív začal hovořit právník statistického úřadu, který je z Prahy. Mladý muž pečlivě oholený v dobře padnoucím obleku. Spatra citoval judikáty Nejvyššího soudu a jeho řeč byla - nudná. Vlastně - mezi námi - ani nevím, co říkal.

Pak povstal právník zastupující bývalou úřednici olomouckého statistického úřadu a ten je z Hané. Je to starší muž, oblek už něco pamatuje, ale na jeho tváři se zrcadlil dobrosrdečný úsměv. A pomalým zvonivým hlasem začal mluvit - no, nedá se jinak, musím to předvést: "To je tó mašinérijó státní správy, vážený sóde. Klientka má dostať metál za odvahu." V té chvíli zvedl hlavy celý senát, který do té doby listoval ve spisech před sebou. A v obličeji jinak přísného předsedy senátu se objevil lehký úsměv.

Co z toho vyvodit? Třeba to, že i v jednací síni u jinak nudného procesu zažijete legraci. A pak - dělat rozhovor s lidmi z Hané je jedna velká radost. Jsou milí a vstřícní. Holt s vytvořením ankety třeba z Orlové se to prostě srovnat nedá. I v tomto příběhu jsem si potvrdila rázovitost našeho kraje, která se ještě více zvýrazní srovnáním s vlídností a srdečností Hanáků, byť právníků.