Harmonie protikladů

Jeden z mých kolegů s pedagogickým vzděláním s děsem v očích vzpomíná na hodiny strávené ve sborovně. Z takzvané kvokárny, tedy místnosti plné žen, které si nad sešity vyměňují recepty na nedělní oběd a sdělují si zážitky ze sledování telenovely, raději po roce učitelování utekl. V redakci zpravodajství si polepšil. Přece jen tu slyší mužské hlasy a může tu probrat i témata ryze chlapská. Ovšem jen do chvíle, než se celá redakce přestěhuje do společného prostoru, tedy newsroomu. K této změně došlo před třemi lety. Za tu dobu se hrany značně ohladily a stále se stírají i propastné rozdíly mezi mužským a ženským světem a vnímáním reality. Začali jsme si to uvědomovat ve chvíli, když jsme se my ženy otevřeně bavily o nejrůznějších metodách depilace nohou před nimi muži a oni muži se do naší ženské debaty čile zapojili. Krátce nato se objevily i ony recepty na nedělní oběd a komentáře televizních pořadů. Jakékoli rozdíly se pak úplně setřely při debatě o nákupu spodního prádla. Pravda, musely jsme našim kolegům vysvětlit, že podprsenky se číslují podle obvodu a košíčky se značí podle velikosti, a tudíž že nemohou v obchodě říct, že velikost je tak akorát, ale nakonec jsme se shodli, že všichni si už něčím podobným prošli. Na druhou stranu klidně se nás žen zeptejte, jak hrál Baník. Na nás si nepřijdete, harmonie protikladů v naší redakci dosáhla vrcholu.