Hezky česky

Stále častěji mě nejrůznější reklamní letáky zaskakují nabídkou dárku zdarma. Dárek zdarma je z obsahového hlediska na chlup totéž, jako dejme tomu dřevěné dřevo. Můj tatínek by patrně dodal dřevěné dřevo ze dřeva. Taky by se dalo říct, že je to stejné, jako když chlap nosí pásek i kšandy. Nabízí-li mi kdosi dárek zdarma, logicky předpokládám, že bych mohla taky získat dárek se slevou, případně za dárek zaplatit mastnou cenu. Jenomže je to ještě dárek, když za něj zaplatím? Zcela jistě to není dárek pro mne.

Podstatou obsahu slova dar je totiž skutečnost, že se za něj neplatí. Stejně jako podstatou slova dřevo je skutečnost, že je ze dřeva. A naopak. Slovní spojení dřevěné dřevo podobně jako dárek zdarma jsou tedy hloupá. Neobratně použité slovo dárek plní v tomto případě pouze funkci trakaře, na kterém se veze pro spotřebitele veledůležité slovo zdarma. Průměrný uživatel rodného jazyka takový trakař ovšem nepotřebuje. Pozoruhodná slovní spojení můžeme slyšet i v nejrůznějších médiích. Moderátoři a jejich hosté se například často ptají na otázku.

Ve škole nás učili, že ptát se můžeme a máme na cokoliv kromě otázek. Otázky obvykle klademe. Jsou totiž oním prostředkem, kterým se na něco ptáme. A do třetice opět opakovaně zvedám hlas proti stále častěji se objevujícímu slovu rozkrýt, v němž předpona „roz“ je v opozici k samotnému slovu krýt. Takže co? Skrýt, nebo ukázat?

Až vám zase někdo nabídne dárek zdarma, ohraďte se slovy Šimka s Grossmannem, že nechcete slevu zadarmo. I když – i tato věta už dnes ztratila jaksi svůj humorný náboj, neboť nechtít slevu zadarmo bývá při jisté výši ceny zcela běžné. Kdo umí česky, s tím se přece vždycky snadno domluvíme.