Hlavně klid

Tož vás vicu v temto hicu. Říkával náš děda v létě, když jsme dorazili na návštěvu. Ta krátká věta mi vždycky připomene, že tropické počasí si žádá své. Abychom přežili, je dobré zachovat si veselou mysl a moc se nepřepínat. Prostě zvolnit tempo. Na to ovšem zřejmě zapomněl jeden pán, který mi v neděli v poloprázdné samoobsluze názorně předvedl, jak to nemá vypadat. Stojím si takhle u pokladny s nákupním vozíkem, přede mnou jenom jedna starší paní, za mnou na zaplacení čeká muž. Paní je trochu pomalejší, ale to mi v neděli krátce po poledni nemůže vadit. Najednou slyším, jak mi někdo povídá do zad - co kdyby sis trochu pohla tou svojí prdelí!? Protože já se pohnout nemám kam, předpokládám, že mě tato věta nepatří, a celkem správně odhaduji, že pánovi za mnou zřejmě vadí, že paní přede mnou hledá drobné v peněžence o trochu déle, než on by si představoval. Protože paní je o dost starší než onen polonahý muž, přijde mi to dost nezdvořilé, a tak se otáčím. Pán je evidentně spokojen, že reaguji, protože to vlastně říkal mě, je totiž jasné, že paní ho neslyší, a tak pokračuje - kdyby se hejbla, tak jste si už mohla vykládat na pás a nemuseli jsme tady tak dlouho čekat. Pánovo zdržení kvůli oné paní odhaduji řádově na desítky sekund. Je neděle a snad je o trochu víc času, povídám. Ale někteří neděli nemají, a musí na odpolední, povídá on. Ovšem i tato paní si snad občas musí nakoupit, povídám zase já. No ale to snad nemusí tolik zdržovat, když jsou tady někteří, kteří mají za půl hodiny nástup na šichtu. V obchodě je v ten moment opravdu jenom pár lidí, takže mi připadá, že to pán docela přehání, a tak se ptám, kdy by si tedy ta babička měla jít nakoupit, aby mu to nevadilo. Pánovi už zřejmě došlo, že se mnou si notovat nebude, a tak zmlkl. Tak nevím, díky bodovému systému na silnicích klesl počet nehod. Třeba bychom si alespoň na nějaké soukromé bodování mohli zkusit zahrát i jinde. Například v rámci mezilidských vztahů. Možná by se snížil počet hulvátů.