Hodina navíc
Ze soboty na neděli se změní čas. Hodinky posuneme o hodinu nazpět, ze tří na dvě. Jak takovou hodinu navíc využít? Třeba najdete návod v této poznámce.
Začíná týden, který bude nejméně ve dvou ohledech výjimečný. Ve čtvrtek nás čeká státní svátek, což znamená, že kromě oslav založení Československa, tedy toho slavnostního momentu celého dne, si užijeme i prostých radostí dne volného. Školní děti hned trojnásob, prázdniny jim začínají už ve středu. Po slavnostním čtvrtku nás čeká zcela všední pátek a po něm to přijde. Víkend, který bude o hodinu delší. O hodinu déle můžeme spát. O hodinu déle můžeme pobýt s přáteli. O hodinu déle můžeme poslouchat příjemnou hudbu, číst svou oblíbenou knížku, hrát si se psem nebo se procházet podzimním parkem.
Ač se vám hodina může zdát jako nic, je to pořád šedesát minut nebo, chcete-li, tři tisíce šest set sekund navíc. Můžete za tu dobu omládnout až o 120 let, protože podle expertů na kosmetiku právě pět kroků v pěti minutách přiopraví váš vzhled o deset let. No a to si v hodině můžete dát dvanáctkrát. Můžete si o šedesát let prodloužit život, protože se říká, že každá minuta smíchu přidá vaší pouti životem jeden rok. Můžete dvakrát změnit barvu vlasů, protože zhruba půlhodinu trvá jedna kůra. Baví-li vás cestování, zvládnete za tu dobu cestu vlakem z Ostravy do Suchdolu nad Odrou a zpátky. Nebo zpáteční ze Studénky do Ženklavy. Naopak nebaví-li vás pohled na svět za střízliva, mohli byste stihnout vypít více než 1700 půllitrů piva. Tedy alespoň Guinessova kniha rekordů tvrdí, že takový půllitr se dá zvládnout ve 2,1 sekundy. Doporučovala bych vám ale do tohoto kousku se nepouštět. Mnohem rozumnější je na tu hodinku navíc se zastavit, nebo aspoň zpomalit, udělat si pořádek sám v sobě a hlavně být v pohodě. A když už se vám podaří tohle, vezměte si to s sebou i do těch hodin a dnů následujících.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.