Hodina zdravého cvičení

16. listopad 2009
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Základní škola v Zátoru na Krnovsku má od listopadu novou jídelnu a kuchyni. Současně se od nového školního roku může pochlubit i novinkou v oblasti tělesné výchovy. Zařadila navíc hodinu takzvaného zdravého cvičení.

0:00
/
0:00

Patrně jste už takové názory slyšeli také. Ta mládež je na tom pohybově hrozně. Děti neumějí udělat kotoul, o sport se skoro nezajímají, gymnastika a cvičení jim nic neříkají. Celé dny jenom vysedávají u počítačů. Co si budeme povídat, určitě je na tom kus pravdy. Jenže v Zátoru se nespokojili pouze s tímto konstatováním, ale řekli si, že na to půjdou téměř vědecky. Spojili se s odborníky fyzioterapeuty a ve škole si děti otestovali. Konkrétně, jak děti sedí, zda-li se dovedou předklonit, jak je to s držením těla. Výsledkem je zjištění, že většina školáků vlastně nemá na to, aby zvládla, co se po nich v hodinách tělesné výchovy chce. Jenže u tohoto výsledku aktivita školy také nezůstala. Všichni učitelé prošli speciálními semináři, škola nakoupila speciální míče a podložky pro speciální cvičení a zavedla se hodina tělocviku navíc. Říkají tomu zdravé cvičení, odehrává se podle pokynů fyzioterapeutů a jen tak někde na severní Moravě a ve Slezsku ho neuvidíte. Záměrem je naučit děti správnému držení těla a vlastně naučit je hýbat se tak, aby pro ně základní gymnastické prvky nebyly problémem. Cvičí se při hudbě a zatím má tahle novinka mezi žáky velký ohlas.Třeba i proto,že cvičení umožní vyniknout i dětem, které na tom dosud pohybově nebyly nejlépe a tělesná výchova pro ně byla spíše utrpením. Není úplně nejdůležitější, aby ze všech školáků v Zátoru byli skvělí sportovci. Podle mého bude úplně stačit, když díky novému cvičení děti přijdou na to, že sport je vlastně docela dobrá věc.

autor: Ivan Sekanina
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.