Home stage

Patřím mezi tradiční návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, užívám si ho od prvního ročníku, kdy se konal ještě v areálu Stodolní ulice. Má kouzelnou atmosféru a pokaždé objevím nějakou novou zajímavou muziku. A vstupenku na festival jsem míval koupenou vždy několik měsíců dopředu.

Letos jsem ale s koupí vstupenky váhal. Spolu s mohou drahou polovičkou jsme totiž věděli, že v době konání akce budeme mít doma čerstvé miminko. A samozřejmě nevěděli, jak to budeme zvládat. Jít či nejít? Velké dilema, které nakonec rozlouskla až právě má drahá polovička. Vstupenku mi prostě koupila se slovy na Colours půjdeš a hotovo. Takovou mám hodnou, vstřícnou a tolerantní ženušku.

Letní ostravský festival nabízí každým rokem více a více scén. Při pohledu do programu jsem ale několik z nich hned vyškrtl. Divadelní a klubové. U divadla je problém, že když se představení částečně překrývá s děním na jiné scéně, chybí mi buď začátek nebo konec - a navíc já na Colours of Ostrava stejně chodím kvůli hudbě. A klubová scéna bývá zase pro svůj omezený prostor neudýchatelná. To jen tak na okraj.

Jednu scénu, kterou však v programu nenajdete, jsem si naopak přidal a nazval si ji pracovně Home stage. Bude zapotřebí odbíhat domů vyprat, vyžehlit, uvařit, umýt nádobí, venčit psa, aspoň trochu se věnovat rodině. Jsou to sice povinnosti, kvůli kterým budu od zábavy odbíhat, ale příjemné. A mám takový pocit, že to po celé čtyři dny bude má nejoblíbenější stage. Na festivalu je sice spousta hvězd, ale ty největší mě čekají právě doma, na Home stage.