Hra na city

Onehda jsem šel centrem Ostravy a u jednoho rohu domu seděl takový chudý pán se psem, před sebou čepku s pár drobnými mincemi a hrál na foukací harmoniku ostošest nějakou melodii, která sice nedávala smysl, ale když šel kolem člověk rychle, tak mu to ani nepřipadalo, a když měl dobré srdce, tak tam hodil pětikorunu a vůbec nad tím nepřemýšlel. To já jsem se na chvíli zastavil a poslouchal, a ten žebrák hrál a hrál ten svůj nesmysl pořád dokola, vsadil bych se o stovku, že byl muzikantsky hluchý jako pařez, ale to na tom není to podstatné. Důležité je vybrat pár drobných na pivo a na víno, aby ten den byl skvělý a hlavně krátký. To jsem si vzpomněl, jak jsem jednou byl u moře až v Chorvatsku, a na takové té pěší zóně pro turisty, s různými obchůdky a stánky s pečeným masem a čepovaným pivem, tak tam seděl na zemi malý ušmudlaný místní kluk a měl v ruce harmoniku a hrál. A představte si, ten klučík vůbec neuměl hrát, jenom tak seděl na zemi a tahal tu harmoniku od sebe a k sobě a přitom vydávala ta harmonička zvuky, jako když kočku taháte za ocas. Prostě hrůza, jenže, protože to byl malý, chudý, ušmudlaný hošík a určitě hladový, tak mu turisté cpali do kyblíku kuny, dolary, eura, prostě kdejakou měnu, protože jim toho klučíka bylo líto. A já si tak na chvíli u něj postál, protože jsem deformovaný a ve všem vidím nějaký švindl a představte si, za chvíli , když tam nebyli lidé, přišel k tomu malému snad pětiletému klučíkovi nejspíš jeho otec, vysypal si obsah kyblíku do kapes, klukovi vzal harmoničku a dal ji jeho sestřičce, takové maličké pěkné ušmudlané holčičce. A ta seděla a tahala zleva doprava a vyluzovala z té harmoničky tóny, jako když taháte tři kočky za ocas. No a ti dva odešli a druhá šichta, tedy ta maličká, začala vydělávat, a kolem zase chodili turisté a házeli ji do kyblíčku kuny eura i ty dolary, protože to byla maličká holčička a komu by ji nebylo líto. Tak se to dělá. Tak se v lidech vzbuzuje soucit a touha někomu alespoň trochu pomoci. Jediný problém je rozlišit, kdy je to podvod a kdy je to žebrák, který má nedostatek. Ale na to nemá nejspíš nikdo z nás čas. Proto hodí minci a už se nestará, jestli se právě stal dobrodincem, nebo obětí obyčejného podvodu založeného na soucítění s druhým člověkem. A tak já, když hodím minci do čepice, tak upřednostňuji alespoň ten hudební výkon. Nic jsem tím nevyřešil, ale mám alespoň pocit, že jsem svou pětikorunou podpořil někoho, kdo něco umí, a když muzikant něco umí, tak nehraje na ulici jen tak pro nic za nic, ale protože je v nouzi a musí si tím vydělávat. A pěkný den přeje Artur Kubica.