Hrdost a banány

Ten muž byl evidentně zvláštní. Blázen je možná silné slovo, ale rozhodně jinaký. Přitom, když jsem pozorovala každou část jeho postavy zvlášť, nic divného se spatřit nedalo, ale jako celek to vše dávalo tak rozporuplnou kombinaci. Snad to bylo úhlem mezi bradou a krkem, snad příliš od sebe vzdálené oči nebo o něco více trhavé pohyby, než je jaksi v normálu. Takže úsudek ve znění "divný týpek" byl jednoznačný. Když ve frontě u pokladny v obchodním domě, který byl dávno v minulosti Priorem, promluvil, výskla jsem radostí - mám pravdu! Muž, pro mne zvaný Týpek, podává kartu a pod nosem si pobrukuje - jen aby tam ještě něco bylo. Musel vědět, že už tam nic není, došlo mi později, když jsem se svou horou potravin čekala, jak vše dopadne. Na kartě nic a v peněžence měl jedenáct korun. "Tak zkuste dát pryč ty sušenky, možná to vyjde," řešil situaci stejně vytrvale jako zoufalý tvor bojující o přežití. Co vše se mu asi honilo hlavou při této volbě? Evidentně sušenky byly navíc. Pak šly stranou rohlíky. Ani to nepomohlo. Pokladní už docházela trpělivost s tím, že vezme dalšího zákazníka, tedy mne, a pak že to nějak spolu vyřídí. Ovšem můj Týpek - vzduchem z hutních komínů kojený a Ostravicí křtěný - něco takového nemínil připustit. "Jenže víte, ty banány, co tady mám, jsou ze všech těch prohnilých a plesnivých, co tam máte, nejlepší. Já o ně nechci přijít. Víte, jak jsem je dlouho hledal?" obrátil okamžitě bravurně celou situaci ve svůj prospěch. Vítězoslavně odkráčel středem, zvážil si dva banány v hodnotě těch posledních mincí, co měl a pokořil celý svět, který se evidentně proti němu spiknul. Pokud se vám v tom novém roce stane, že se dostanete do svízelné situace, vzpomeňte si na tento příběh. Bojujte ze všech sil, jen abyste neztratili hrdost a své banány.