Hudba ze zapadlých vesnic: Ženy ženám

Populističtí autoritáři beroucí si za rukojmí celé země jsou neštěstím planety a pravicový prezident Jair Bolsonaro, přezdívaný ne bezdůvodně „brazilský Trump“ patřil k těm nejhorším. Rasista, homofob, devastátor amazonského pralesa a společnosti se otevřeně postavil i proti černošské lesbické zpěvačce, skladatelce a muzikantce Bia Ferreira. Nesmlouvavá bojovnice proti rasismu a aktivistka komunity LGBT pochází z ortodoxní evangelické rodiny, takže na universitě založila vlastní Lesbyteriánskou církev, otevřenou všem, které prý Bůh pro jejich sexuální orientaci nemiluje. Připomeňme, že přes velmi liberální zákony o homosexualitě je Brazílie spojena s možná největším počtem vražd na světě spáchaných na homosexuálech.

Druhé album samozvaná pastorka nazvala v roce 2019 Igreja Lesbiteriana, Um Chamado ( Lesbyterian Church, One Calling) a zařadila na něj skladbu Cota Não É Esmola. Text jednoho z nejzásadnějších a nejúspěšnějších manifestů brazilské černošské populace posledních let se následně stal povinnou četbou přijímacích zkoušek na mnoha vysokých škol a překlad názvu Kvóty nejsou almužna, naznačuje, že se týká ústavního zákona z roku 2012, zajišťující na universitách místa černošským, míšeneckým a indiánským studentům ze státních středních škol.

„Zkuste se narodit jako chudý černoch a poznáte, jaké máte ve společnosti možnosti. Neříkejte nám, že jsme oběti systému a neházejte na nás vinu za svůj rasismus. Ve škole vám toho spoustu neřekli, ale veřte mi, kvóty  nejsou žádná almužna za vyvražďování, kolonizaci a otroctví. Nenechte se umlčet a nepřestaňte bojovat,“ zpívá Bia Ferreira v hitové skladbě, kterou by měl slyšet každý, není totiž jen o kvótách a Brazílii.

Vymyslela si vlastní žánr Black Woman Music a její žhavá směs snad všech černošských hudebních stylů má prý přesahovat tělo a dotýkat se duše. Ale také zaujímat stanovisko, protože pokud ve svém umění mlčíte o tom co špatného se děje okolo vás, nejste umělec, ale obyčejný cirkusák. „Dokud budou mít černoši méně práv, dokud bude existovat rasismus a zpochybňování kvót, nebudu mlčet. A jsem ráda, že do toho jdou další stejně odhodlaní lidé,“ uvedla Bia Ferreira nové dvojalbum Faminta. Daleko víc na něm přešla k rozmanitosti a její hudební estetika přeskakuje od popu, k afrobeatu, gospelu, rapu nebo hip hopu. Tanečně dravější forma se ale rozhodně neodklání od jejího lesbyteriánského evagelia – přimět lidi přemýšlet a vyvolávat dialog i o těch nejméně příjemných věcech. Odblokování údajně nemožné komunikace ve videoklipu skladby Dois Dedim symbolizuje rozmotávání uzlů na laně. V druhém plánu v ní Bia oslavuje lesbickou lásku slovy: „Milovat není špatné, špatné je nemilovat vůbec.“

„Neexistuje způsob, jak se naučit něco, co máte hluboko ve své duši,“ tvrdí portugalská zpěvačka Sara Correia, považovaná za novou senzaci stylu fado. Hudby, nedající se podle ní popsat slovy a písní, které si zpíváte, protože to potřebujete. To je prý duše fado. Musíte ho v sobě cítit a dokázat nechat ze sebe vytrysknout ven jako výkřik, nářek nebo vyjádření své podstaty. Na šestadvacetiletou slečnu dost sebevědomý názor, jenomže ona zpívá fado odmalička a už ve čtrnácti vyhrála národní soutěž Grande Noite

Casas de fado tedy kluby a kavárny kde se melancholií protknuté emotivní písně zpívají v nejautentičtější podobě, považuje Sara za druh kostela, kde nelze nic předstírat, tady musíte jít s pravdou ven. Patří k mladé generaci zpěváků, která ve fado potřebuje slyšet sama sebe a přestože mu dává moderní drajv, vlastně na něm nic nemění. Dvěma alby – Sara Correia a Do Coração – se dostala na vrchol, proslavila se v zahraničí a dokonce získala nominaci na Latin Grammy. I na veletrhu Womex jsme však pozorovali skromnou zpěvačku bez manýrů, toužící na sobě dál pracovat. Nové album ji vyjde zanedlouho a protože miluje duety ses vými oblíbenými zpěváky, jako první vlaštovku představila skladbu Bocas Do Mundo natočenou s vynikajícím španělským romským zpěvákem Israelem Fernándezem, podobně jako ona novou senzací, akorát že flamenka.