Hurá, školní výlet!

Ale i tak skýtá celodenní pochod přírodou, prohlídka pamětihodností, návštěva muzea, koupání a na závěr třeba opékání špekáčků, různá vtipná i méně veselá zpestření. O tom, že se někdo může utopit, uhořet, ztratit, poranit sebe nebo kamaráda mluvit nebudu. Před časem jsem viděla jeden školní výlet, který právě přicházel do areálu zámku v Hradci nad Moravicí. Je to kouzelné místo a myslím že i náročný milovník historie a přírody si přijde při prohlídce expozice a při návštěvě parku na své. Jako nezávislý pozorovatel jsem si všimla, že děti věděly hned, co je zajímá nejvíce. Nebyla to ani hodinová věž, ze které je nádherný rozhled po okolí, ani plastika Létajícího mladíka od Kurta Gebauera volně se vznášející mezi stromy. Dokonce je neoslovila ani slibovaná kolekce grafik Francisca Goyi. Jejich pozornost jednoznačně přitáhly stánky. Tuto atrakci najdete všude. V dřevěných boudičkách se prodávají suvenýry všeho druhu, vesměs takové, které nemají s daným místem nic společného, a útočí na bezbrannou, snadno polapitelnou dětskou duši. Konsternovaně jsem hleděla, jak si děti kupují "prstýnky z pravého stříbra" za 30 korun, nebo přívěsky za 65. "Ale to už je kvalita, vidíš ten řetěz?" Oblíbené jsou taky různé typy plastových super zbraní a kýčovité obrázky s pejsky a koníčky.

Děti vyzbrojeny tímto sortimentem spokojeně opouštějí kulturní památku. Tomu, že považují za svou morální povinnost utratit do posledního halíře kapesné od rodičů, se asi zabránit nedá. Ale je mi skoro líto, že pokud si někdy na Hradec nebo jiné výletní místo vzpomenou, bude to taky možná se slovy: "Jo, odtud mám tu báječnou gumovou pistoli." A to je dost málo.