Hyperaktivní ochranky

Není ochranka jako ochranka. Tak jako ve všech jiných oborech lidské činnosti, jsou mezi nimi kvalitní i ty mizerné. Havířovské Tesco patřilo ještě donedávna určitě do druhé kategorie. Bývalý šéf ochranky zveřejnil v televizi záběry, kdy například několik jeho mužů zbilo v lesíku před hypermarketem zloděje. Na jiném videozáznamu drží ochranka ve vlastní cele muže, který se jí nelíbil. Záběry odhalily i případy, kdy členové ochranky nepustili do prodejny dva zjevné bezdomovce. Nechyběly ani lechtivější lahůdky jako třeba odhalená žena, která si zkoušela podprsenku. Bdělí strážci pořádku ji natočili díky nedotaženému závěsu ve zkušební kabince. Právě tento jediný případ ale šéfové českého zastoupení firmy uznali jako překročení pravomoci. V kabinkách už jsou proto místo závěsů pevné dveře. Ostatní zákroky prý byly v souladu s vnitřními směrnicemi firmy. Pokud tuto variantu velkoryse připustíme, pak přesto zbývá velký otazník. Špinavé prádlo se přece pere doma. Jak se tedy mohly interní firemní záběry dostat na veřejnost? Vysvětlení je jen v úrovni spekulací.

Z trochu jiného soudku je vytváření nezákonných databází o klientech, kteří v hypermarketu kradli. Bývalí pracovníci havířovského Teska takto nashromáždili stovky jmen, dat narození i adres. Podle informací Úřadu pro ochranu osobních údajů však takovou černou listinu zakládali i v jiných českých hypermarketech. I když s tím nesouhlasím, dokážu pochopit, že ochranky tyto informace sbírají. Co by člověk neudělal pro ulehčení práce. Pokud se ale do něčeho takového pustím, pak takové informace musím o to bedlivěji chránit. A to se opět nestalo. I když to zní trochu paradoxně, tak i zloděj má právo na ochranu osobních údajů. Ostří hoši v českých hypermarketech se ještě mají hodně co učit od svých kolegů na západ od našich hranic.